5 C 201/2025-49 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , se svým návrhem domáhá proti žalovanému zaplacení celkem částky 22 850 Kč s příslušenstvím z uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, mezi žalovaným a postupitelkou dne , datum, na částku 15 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K postoupení pohledávky došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, .2. Žalovaný se, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.3. Soud na základě provedeného dokazování, a to listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující zjistil ve věci následující skutkový stav:Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru v hotovosti ve výši 15 000 Kč v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 10 665 Kč, představující kapitalizované úroky ve výši 6 367 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 798 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 370 Kč a částka za flexibilní splácení činí 1 428 Kč. Celková dlužná částka činila 27 330 Kč a byla snížena o částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení na výši 22 867 Kč. Úroková sazba činí 86 % a celková dlužná částka byla splatná formou 45 splátek ve výši 608, respektive 578 Kč, RPSN činí 179,78 %. V žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl žalovaný, že je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájemním bytě, pracuje jako stavební dělník u zaměstnavatele , právnická osoba, s čistým příjmem 16 000 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje činí 1 500 Kč. V žádosti je uvedeno, že vyjma čistého příjmu je další čistý příjem domácnosti ve výši 21 700 Kč, aniž by bylo zřejmé, o jaký zdroj příjmu se jedná. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další závazky u jiných společností. Soud ze systému ISAS lustrem žalovaného zjistil, že vůči žalovanému bylo za dobu od roku 2014 do roku 2022 vedeno celkem 13 exekučních řízení, tyto skutečnosti nebyly žalovaným tvrzeny a lustrem právní předchůdkyně žalobkyně zjištěny. Žalovaný peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč získal v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem. V průběhu splátkového kalendáře porušil své platební povinnosti, dlužnou částku nesplácel, úhradu neprovedl ani na základě opakovaných upomínek. Původní věřitelka Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, . Ke dni postoupení pohledávky, tj. , datum, uhradil celkem 4 480 Kč.4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem