5 C 274/2025-62 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 683 269,46 Kč, kterou jí žalovaný dluží na základě Smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne , datum, na základě které poskytla žalobkyně žalovaného finanční prostředky ve výši 735 844 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, svoji neúčast neomluvil.3. Soud na základě listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru vedeného na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, , podle které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 735 844 Kč. Použití úvěru bylo omezeno na sjednaný účel, a to splacení dluhů žalovaného vyplývající z poskytnutí úvěru, který je veden u žalobkyně na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, . Účastníci si sjednali měsíční splátku ve výši 9 010 Kč splatnou vždy v 20. den kalendářního měsíce s tím, že první splátka je splatná dne 22. 8. 2022, poslední splátka ve výši 5 253 Kč dne 20. 7. 2032, celkem žalovaný měl zaplatit 120 splátek. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 7,99 % ročně, při řádném splácení 7,12 % ročně a RPSN ve výši 8,41 %, při řádném splácení 7,51 %. Celkem činila splatná částka 1 077 443 Kč při řádném splácení úvěru a odpuštění splátek 1 009 100 Kč. Podle výpisu z úvěrového účtu za dobu od , datum, do , datum, vedeném na žalovaného u žalobkyně, číslo účtu , č. účtu, , byla sjednaná částka poskytnuta k čerpání úvěru dne , datum, . Žalovaný podle tohoto výpisu splatil celkem částku 45 050 Kč, celková pohledávka při čerpání 763 993,10 Kč činila -718 943 Kč. Podle přehledu splátek od 11. 7. 2022 do 31. 8. 2025 splácel žalovaný úvěr od 22. 8. 2022 do 20. 2. 2024 a celkem uhradil částku 166 424,34 Kč. Podle vyúčtování přehledu poplatků a pokut požaduje žalobkyně za dobu od 2. 3. 2024 do 30. 4. 2024 částku 6 000 Kč. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela žalobkyně z žádosti žalovaného o úvěr, který uvedl, že je vyučen s maturitou, pracuje u společnosti , právnická osoba, od , datum, s průměrným čistým měsíčním příjme 21 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů v tříčlenné domácnosti, z toho jedna osoba je bez příjmu. Nemá žádné závazky po splatnosti, neuvedl žádné povinné výdaje ohledně výše nájemného, vyživovacích povinností, splatných úvěrů. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 21. 3. 2024, 1. 5. 2024, 2. 6. 2024 k úhradě dlužné částky neprodleně. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně dopisem ze dne 17. 1. 2025 žalovaného k úhradě dlužné částky 781 243,19 Kč nejpozději do 3. 2. 2025. Podle dodejky číslo , hodnota, byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 20. 1. 2025 s tím, že byla uložena dne 23. 1. 2025. Lustrem žalovaného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že za období od roku 2023 do roku 2025 je proti žalovanému vedeno osm exekučních řízení.4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, př