5 C 329/2025-87 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se svým návrhem domáhá proti žalovanému zaplacení celkem částky 37 902,49 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný dluží ze Smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne , datum, v rámci kterého byl žalovanému sjednán běžný účet a následně i poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, . V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. K postoupení pohledávky došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, .2. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.3. Soud na základě provedeného dokazování, a to listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující zjistil ve věci následující skutkový stav:Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 9 889 Kč, jedná se o jeho jediný zdroj příjmů, který byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Žalovaný pracuje v pracovním poměru na dobu neurčitou, je svobodný, žije v pronájmu s tím, že čistý měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč. Ohledně této částky nebylo provedeno žádné šetření, o jaký zdroj příjmu domácnosti se jedná za situace, když nebylo uvedeno, že by svobodný žalovaný žil ve společné domácnosti s další osobou. Podle výpisu z běžného účtu za dobu od října 2021 do ledna 2022 bylo zjištěno, že stav účtu žalovaného číslo , č. účtu, činí na počátku i konci měsíce 0 Kč, na účet přichází pravidelně různorodé částky od , právnická osoba, , zřejmě zaměstnavatele žalovaného. Na základě této žádosti uzavřeli účastníci dne , datum, Smlouvu o bankovních produktech a službách v rámci které si strany sjednaly vedení běžného účtu žalovaného. Následně dne , datum, uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný Smlouvu o poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k běžnému účtu číslo , č. účtu, s výší povoleného limitu 30 000 Kč od , datum, . Úroková sazba činí 21,99 %, RPSN 24,35 %, celková částka splatná spotřebitelem činí 31 649,25 Kč, úroková sazba ze splatného , Anonymizováno, činí 24 % p.a. Úroky z prodlení ke dni sjednání těchto dispozic činí repo sazbu ČNB zvýšenou o 8 % bodů. Žalovaný využíval povolený úvěrový limit, který opakovaně překročil, důsledně tomu původní žalobkyně zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 35 802,49 Kč dne , datum, převedla na nově otevřený úvěrový účet číslo , č. účtu, a umožnila žalovanému jeho splácení ve splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 38 076 Kč. Tato částka se sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 35 802,49 Kč, poplatku a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 257,68 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč a úroků z prodlení a zákonných úroků z prodlení. Žalovaný byl opakovaně dne 27. 1. 2024, 18. 3. 2024, 26. 4. 2024 vyzýván k úhradě dlužných částek, následně dne 11. 5. 2024 došlo právní předchůdkyní žalobkyně k zesplatnění a žalovaný byl vyzván, aby částku 38 076,49 Kč uhradil nejpozději do 27. 5. 2024. Dne , datum, uzavřeli , právnická osoba, . na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka Smlouvu o postoupení pohledávek, v rámci které byly na žalobkyni postoupeny pohledávky postupitele vzniklé ze smluv o úvěru nebo ze smluv o bankovních produktech, přičemž podle přílohy číslo , hodnota, – Seznamu postupovaných pohledávek byla na žalobkyni postoupena i pohledávka za žalovaným. Postupitel a postupník uzavřeli dne , datum, Dohodu o úplatě za postoupení pohledávek. Podle potvrzení ze dne 13. 12. 2024 vydané postupitelkou bylo potvrzeno, že úplata za jednotlivé pohledávky byla dne 13. 12. 2024 připsána na účet postupitele a tím, došlo k postoupení pohledávek postupníkovi. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 18. 12. 2024, kterým byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě svého dluhu. Podle podacího lístku bylo oznámení podáno k poštovní přepravě dne 3. 1. 2025. Dne 13. 3. 2025 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 46 013,79 Kč, a to nejpozději do 28. 3. 2025. Podle podacího lístku byla výzva podána k poštovní přepravě dne 13. 3. 2025 pod podacím číslem , hodnota4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zák