7 C 174/2025-87 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podanou žalobou a jejím doplněním se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 991,54 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do ve výši 69 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím v pravidelných splátkách. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , www, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje na základě, kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, dále žalobkyně učinila dotazy do jednotlivých registrů, centrální evidence exekucí, rejstříku insolvencí před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, rovněž vycházela z informací od žalovaného. Výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 200 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet č. , č. účtu, ve výši 6 000 Kč v období od 10. 8. 2024 do 15. 8. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil a dostal se do prodlení, splatnost úvěru nastala dne 1. 2. 2025, žalobkyně smlouvu vypověděla, o tomto žalovaného informovala emailem ze dne 9. 12. 2024. Žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 12 759,36 Kč sestávající z jistiny ve výši 5 999,99 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 119,40 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 95,16 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 24,96 Kč, poplatku za službu , typ, ve výši 330 Kč, smluvní úrok ve výši 6 189,85 Kč, dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 232,18 K zákonný úrok z prodlení z částky 6 569,51 k č od 10. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil. Dne 16. 4. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.3. Žalobkyně svoji neúčast u nařízeného jednání omluvila a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti.4. Žalovaný u jednání soudu dne , datum, potvrdil, že obdržel od žalobkyně finanční prostředky, nebyl dotazován na jeho výdaje, tyto nedokládal, domnívá se, že žádnou částku neuhradil. S ohledem k jeho špatnému psychickému stavu podstoupil léčbu, kterou má již ukončenu. Částku 6 000Kč by byl schopen zaplatit, ale nejdříve v lednu příštího roku, neboť v prosinci letošního roku nastupuji do zaměstnání k firmě , právnická osoba, jako kuchař s měsíčním příjmem cca , hodnota, Kč čistého, mám jednu vyživovací povinnost k dceři, bydlel u rodičů, v současné době bydlí od 20. 10. 2025 u kamaráda v , adresa, , kterému bude na bydlení přispívat, zřejmě mu hrozí exekuce pro 50 000 Kč.5. Žalobkyně předložila smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kopii občanského průkazu, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, přehled denních splátek, výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy, email – dopis ze dne 9. 12. 2024, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, . Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 69 800 Kč, doba splatnosti kreditního rámce byla 1. 2. 2026, datum splatnosti první denní splátky byla 9. 9. 2024, splatnost úvěru byla 1. 2. 2026. Dle přehledu bankovních transakcí byla na účet žalovaného poukázaná částka 4 200Kč a 1 800Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z celkového počtu 3 členů ve společně hospodařící domácnosti a s příjmem tří členů domácnosti, z výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky ve výši , hodnota, Kč, z výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ve výši , hodnota, , dalších nezbytných výdajů ve výši , hodnota, Kč, z výše ověřeného čistého měsíčního příjmu , hodnota, Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem , hodnota, Kč, dále z rezervy pro výdaje ve výši , hodnota, Kč, z vypočtených minimálních výdajů , hodnota, Kč, disponibilního příjmu ve výši , hodnota, Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že ve výpise jsou evidovány příjmy v různých částkách od různých osob bez bližší specifikace těchto příjmů, ve výpise jsou evidovány výdaje platbou kartou bez specifikace důvodu výdajů, platby kartou se specifikací „sázky“ jako důvodu platby, dále odchozí výdaje specifikované jmény osob bez bližší konkretizace účelu výdajů. Listina nazvaná identifikované příjmy obsahuje sdělení, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a následuje seznam nazvaný jako příjmové transakce, k jednotlivým částkám je přiřazeno datum, a to za období od 10. 8. 2023 do 26. 7. 2024.6. Ze zprávy , banka, . bylo zjištěno, že na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného byla , datum, připsána částka 4 200 a 1 800Kč z účtu žalobkyně. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky dopisem ze dne 16. 4. 2025 podaným téhož dne k poštovní přepravě dle podacího lístku.7. Dle vyjádření žalovaného k výpisu z účtu mu byly na účet připisovány platby od kamarádů a matky, které jim pak vracel, snažil se získat peníze sázením, žádné doklady žalobkyni k výdajům nedokládal.8. V posuzovaném případě žalobkyně uplatněné nároky odvozuje z tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne , datum, distančním způsobem, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V této smlouvě se žalovaný měl zavázat k vrácení částky do 1. 5. 2023. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotře