Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku 15 496 Kč s přísl., neboť právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen "původní věřitel"), poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky nevrátil ani na základě výzvy zástupce žalobkyně. Žalobkyně se jako postupitelka z postupní smlouvy ze dne , datum, domáhá zaplacení zůstatku jistiny poskytnuté částky ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku ve výši 3 496 Kč, když žalovaný ničeho nezaplatil ani po postoupení pohledávky. Požaduje dále zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od , datum, do zaplacení. Částka ve výši 12 000 Kč byla vyplacena žalovanému v platbách dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, , VS , var. symbol, . Pro případ, že soud neshledá prokázán nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru navrhla žalobkyně, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného.Z předložené postupní smlouvy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena společností původním věřitelem společností , právnická osoba, na žalobkyni. Žalobkyně je tak v řízení aktivně legitimována.Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní bylo možno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému platbou ze dne , datum, částku 5 000 Kč a platbou ze dne , datum, částku 7 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , VS , var. symbol, a VS , var. symbol, . Převzetí částky žalovaným bylo prokázáno zprávou , banka, . ze dne , datum, . Pokud jde o právní důvod poskytnutí tohoto plnění uvedla žalobkyně, že plněno bylo na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, , avšak v řízení byla předložena smlouva a dodatek smlouvy, které nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Nelze proto uzavřít, k jakým ujednáním mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným ohledně splatnosti poskytnuté částky došlo.Protože předložené důkazy jsou však dostatečnou oporou pro závěr, že žalovaný částku 12 000 Kč od žalobkyně obdržel, aniž by byl prokázán právní důvod tohoto plnění, soud uplatněný nárok posoudil dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Soud má za to, že poskytnutím částky 12 000 Kč se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil a shledal nárok žalobkyně po právu. Vzhledem k tomu, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil před podáním žaloby, shledal soud na straně žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 12 000 Kč a uložil žalovanému povinnost k zaplacení této částky. Pokud jde o požadavek na zaplacení úroku z prodlení, soud shledal požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění) z dlužné částky po právu s tím, že počátek prodlení stanovil ke dni následujícímu po doručení žaloby soudem, když v řízení nebylo prokázáno doručení dřívější výzvy k vydání bezdůvodného obohacení žalovanému. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta v rozsahu uvedeném v odstavci II. výrokové části rozsudku. Nad rámec toho, co je výše uvedeno, je třeba konstatovat, že v řízení nebyly předloženy důkazy prokazující, že poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit. Ustanovení § 115a o.s.ř. nestanoví nic o tom, že by soud při rozhodnutí bez nařízení jednání měl žalobě vyhovět. Jeho smyslem je zajistit hospodárnost řízení v případě, že všechna skutková zjištění lze zjistit z důkazů předložených účastníky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 5270/2009).Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když v řízení nevyvstaly důvody stanovení jiné lhůty k plnění.O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 2 500.Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1000 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za úkony právní služby sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení v částce 400 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem v částce 400 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby v částce 400 Kč ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.) a k těmto úkonům příslušející režijní paušály v částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ust. § § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka ve výši 15 496 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná pro částku 12 000 Kč a vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54,88 % účelně vynaložených nákladů v částce 1 372 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech.