1 C 421/2025-57 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 986,19 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Při uzavření smlouvy bylo žalovanému přiděleno specifické číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy žalovaný vyčerpal úvěr v celkové výši 85 085,35 Kč, který však řádně nesplácel, když uhradil pouze 29 319,95 Kč. Úvěr byl proto zesplatněn ke dni 17. 9. 2024. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně proto je v řízení aktivně legitimována a požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 65 000 Kč; dlužného poplatku ve výši 900 Kč; dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 17.09.2024 ve výši 12 086,19 Kč; kapitalizovaných úroků od 18.09.2024 do 28.04.2025 ve výši 8 345,46 Kč; kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 18.09.2024 do 28.04.2025 ve výši 5 550,04 Kč; úroků ve výši 12,75% p.a. z dlužné jistiny ve výši 65 000 Kč od 29.04.2025 do zaplacení; zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75% p.a. z částky ve výši 65 900, Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 65 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 900 Kč, od 29.04.2025 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 8 345,46 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok ve výši 12,75 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění 18.09.2024 do 28.04.2025. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 5 550,04 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně počítaný z aktuální dlužné částky ode dne následujícího po zesplatnění 18.09.2024 do 28.04.2025. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2025. Před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru prověřil žalovaného jako žadatele o úvěr z hlediska schopnosti úvěr splatit a to zejména informacemi poskytnutými žalovaným a dále též výpisem z bankovního účtu nebo náhledem do bankovního účtu a nahlédnutím do interních databází a externích registrů.2. K jednání nařízenému na den , datum, se dostavila zástupkyně žalobkyně a navrhla, aby soud žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k jednání doručeno do jeho datové schránky dne 27. 1. 2026. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného. Návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání soud nevyhověl, když neshledal, že by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky.3. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi bezúčelový úvěr ve výši 80 000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 48 % p.a. zaplatit poskytovateli úvěru v měsíčních splátkách vyplývajících ze splátkového kalendáře (smlouva čl. 16 -21). Dle tabulky umoření, transakční výpis bylo žalovanému poskytnuto 85 085,35 Kč a žalovaný uhradil postupnými platbami částku 29 319,95 Kč (čl.23-26). Z tabulky umoření dále vyplývá, že žalovaný hradil platby ve prospěch pohledávek poskytovatele úvěru nepravidelně. Dopisem ze dne 13. 8. 2024 ( čl. 27) byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v důsledku neplacení. Zprávou , banka, . a potvrzeními o provedení transakce ( čl. 51 – 52, čl. 47 – 48) bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 85 085,35 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni smlouvou postupní ze dne , datum, (čl.30 – 35 ). Ze seznamu postoupených pohledávek vyplývá, že předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovaným ( čl. 36-37). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, ( čl. 28, 29). Naposledy byl žalovaný upomenut o zaplacení dopisem zástupce žalobkyně ze dne 29.7.2025.4. V posuzovaném případě byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření v tomto případě dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně výše příjmu a bylo tak vycházeno z údajů, které měly být zjištěny nahlédnutím, popř výpisem z bankovního účtu žalovaného. Je patrno, že nebyly ověřovány faktické výdaje žalovaného spojené s bydlením (např. dokladem SIPO apod.). Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud uzavřel, že o poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se pe