Okresní soud v Lounech 17 C 53/2026-63 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se obrátila dne 13. 11. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 67 766,70 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s položkou ve výši 31 980 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 % ročně v částce 25 067 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování úvěru, částky ve výši 5 413 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a poplatku za pojištění ve výši 3 339 Kč, a to v 21 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 920 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 26 000 Kč v hotovosti, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze 3 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne , datum, právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 67 766,70 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 23 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 31 766,70 Kč a smluvní pokuta ve výši 13 000 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku od , datum, ve výši 1 707,75 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od , datum, ve výši 544,33 Kč, vše kapitalizováno ke dni , datum, , a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s položkou ve výši 31 980 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 % ročně v částce 25 067 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování úvěru, částky ve výši 5 413 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a poplatku za pojištění ve výši 3 339 Kč, a to v 21 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 920 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluví pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení žalované s úhradou splátky, a to z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 35-36, zařazení zákazníka do pojistného programu na č. l. 31/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 26 000 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení, celkem uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 000 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 37/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 39-44, seznam postoupených pohledávek na č. l. 32, 45-46, potvrzení o uhrazení úplaty na č. l. 33, oznámení o postoupení na č. l. 47 včetně podacího lístku na č. l. 38/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva včetně podacího lístku na č. l. 48-50/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze formulář nazvaný karta zákazníka, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři byla žalovaná svobodná, se základním vzděláním, bydlela ve spolubydlení. Žalovaná byla zaměstnána jako pracovník distribuce u společnosti , právnická osoba, . Její příjem činil 15 833 Kč a další příjmy domácnosti činily 27 000 Kč. U výdajů žalované byla vyplněna kolonka odhadované měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč /viz zákaznická karta na č. l. 34/.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ nedostála.16. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalované uvedené v tzv. kartě zákazníka, zejména že by dostatečně ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. V kartě zákazníka jsou toliko ručně vyplněny údaje o zaměstnání a výši příjmů a výši odhadovaných výdajů. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované odborné posouzení. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně tak soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby, zejména co se týče uvedených odhadovaných výdajů žalované. S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.17. Soud tedy v projednávané věci uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok na smluvně sjednané platby v podobě smluvního úroku, ani na smluvní pokutu či sjednané poplatky. Soud proto v rozsahu těchto částek žalobu zamítl.18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši 26 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na tento svůj závazek již uhradila částku 3 000 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla postoupena na žalobkyni. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.19. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalované.20. Lhůta k plnění pak byla stanovena podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ v délce tří dnů. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, a soud tak nemohl zjistit její aktuální majetkové poměry. Soud proto uzavřel, že běžně stanovená třídenní lhůta splatnosti je i v případě žalované lhůtou přiměřenou.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010.