19 C 254/2020-161 — Okresní soud v Litoměřicích

[Anonymizovaný odstavec] 2. Žalovaná se k žalobě před zahájením ústního jednání nevyjádřila a ústního jednání se bez omluvy neúčastnila. Soud žalovanou obesílal na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel – [ulice a číslo], [obec]. Na uvedené adrese si žalovaná soudní písemnosti nepřevzala, proto jí byly dne 13.11.2020 uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu. 3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 5.3.2020 distančním způsobem, prostřednictvím elektronické komunikace. Z uvedené smlouvy má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalované byla fakticky vyplacena pouze částka ve výši 8 908 Kč na její účet č. [bankovní účet] a částku ve výši 10 000 Kč si žalobce automaticky započetl na náklady poskytovatele dle bodu 4.8. Smlouvy. V úvěrové smlouvě je dále uvedeno, že částka ve výši 31 092 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované vůči žalobci, který vyplývá ze smlouvy [číslo] ze dne 30.1.2020. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, kdy žalovaná se zavázala měsíčně splácet 1 286 Kč. V bodě 5.4 Smlouvy je uvedeno, že pokud spotřebitel bude v prodlení se splácením, je poskytovatel oprávněn tomuto zaslat upomínku, která je zpoplatněna částkou 300 Kč. Druhá upomínka je zpoplatněna částkou ve výši 500 Kč. V bodě 5.5, 5.3 písm. c) Smlouvy je uvedeno, že pokud nedojde k úhradě dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit úvěr a nárokovat jednorázovou smluvní pokutu max. ve výši 50% zůstatku jistiny, kterou je spotřebitel povinen poskytovateli uhradit. Součástí úvěrové smlouvy je Smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, která byla zpoplatněna částkou ve výši 671 Kč měsíčně, za což bylo žalované umožněno přerušit splácení na dobu až 3 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání a možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti. Součástí úvěrové smlouvy je i Smlouvy o inkasní službě, která byla zpoplatněna částkou 206 Kč měsíčně. 4. Zaslání částky ve výši 8 908 Kč na účet žalované má soud za prokázané z Detailu pohybu-Bezhotovostní platba ze dne 5.3.2020 (č.l. 19). Z důkazu Detailu pohybu-Bezhotovostní platba ze dne 5.3.2020 má soud za prokázáno, že na účet žalobce byla poukázána částka dluhu ve výši 31 092 Kč, kdy se jedná o předchozí dluh z úvěrové smlouvy žalované u žalobce. 5. Žalobce soudu předložil i upomínky č. 1 ze dne 20.5.2020 i upomínku č. 2 ze dne 5.6.2020, kterými byla žalovaná upomínána o zaplacení dlužné částky. 6. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu ze dne 22.6.2020 adresovaného žalované. V zesplatňujícím dopise je uvedena i výše dlužných částek, kdy dluh na jistině úvěru činil 49 338,07 Kč, dluh na úrocích částku ve výši 40 692,81 Kč, zbývající část inkasní služby částku ve výši 14 420 Kč, dluh na doplňkových službách celkem částku ve výši 46 970 Kč, náklady na upomínkování ve výši 800 Kč a smluvní pokuta činí částku ve výši 24 669,04 Kč (50% z dlužné jistiny). 7. Soud se rovněž zaměřil na to, zda žalobce při poskytnutí úvěru řádně ověřil bonitu žalované. Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalované řádně ověřil a na podporu svého tvrzení soudu poskytl důkazy, které získal za účelem ověření bonity žalované. Jednalo se zejména o výpis z účtu žalované vedené u Equa bank č. ú.: [bankovní účet] z kterého vyplývá, že zůstatek žalované na účtu činil pouze částku 498,14 Kč. Z uvedeného účtu je pak patrná výše mzdy žalované ve výši 30 310 Kč od spol. [právnická osoba] Žalobce měl k dispozici i výplatní pásku žalované, z které vyplývá čistá měsíční mzda v částce 30 310 Kč. Žádné další objektivní důkazy, které by měl žalobce k dispozici za účelem řádného posouzení bonity žalované (vyjma lustrace v bankovních registrech a registrech dlužníků) nepředložil. Pro úplnost soud pouze uvádí, že součástí úvěrové smlouvy byl Dotazník k posouzení bonity žadatele, kde je mj. uvedeno, že žalovaná pracuje v dělnické profesi, není vlastníkem žádné nemovitostí a má děti (není patrné kolik a jak jsou staré). Její náklady mají činit 6 800 Kč a náklady na děti 2 000 Kč, dále má splácet závazek spol. Corefin ve výši 1 034 Kč a její celkové měsíční náklady tak činí 9 834 Kč. Žádné důkazy, z kterých by bylo možno dovodit měsíční náklady žalované, však žalobce k dispozici neměl, resp. je soudu nedoložil. 8. Projednávanou věc je nutno posuzovat, s ohledem na dobu uzavření smlouvy o úvěru, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen "o. z.") a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. <i>Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 9. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. <i>Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 10. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. 11. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobce s žalovanou uzavřel úvěrovou smlouvu, aniž před jejím uzavřením dostatečně prověřil schopnost žalované dlužnou částku řádně splácet. Žalobce sice úvěruschopnost žalované zkoumal, ovšem skutečně zkoumal pouze její příjmy. Žalobce