19 C 267/2020-67 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 57 946 Kč s příslušenstvím, spočívající v zákonném úroku z prodlení z této částky od 28.11.2019 do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 90,82 % z částky 46 460,25 Kč od 28.11.2019 do zaplacení (max. však do částky 158 256 Kč) a dále požadoval přiznání smluvní pokuty ve výši 16 625,70 Kč. Uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 26.10.2018 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 5 495 Kč, tedy s úrokem ve výši 140 % ročně. Žalovaný úvěr splácel, od 21.11.2018 do 21.8.2019 uhradil 10 splátek po 5 495 Kč, celkem 54 950 Kč. Následně se u splátky č. 11 a 12 ocitl v prodlení více než 65 dní, a proto byl úvěr ke dni 26.11.2019 zesplatněn. Nárokovaná částka ve výši 56 548,51 Kč se skládá ze součtu zbývající původní dlužné jistiny úvěru v částce 46 460,25 Kč a dlužného úroku z poskytnutého úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 088,26 Kč. V souladu s čl. 6 Smlouvy žalobce požaduje i náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou opožděnou splátku, kdy v daném případě se žalovaný opozdil s platbou o délce více než 15 dní u splátky č.11 a 12, tedy celkem v 2 případech, za což žalobce požaduje částku ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Žalobce dále požadoval i smluvní pokutu za dvě splátky v prodlení o více než 30 dnů, kdy se jedná o splátky č. 11-12 ve výši 988 Kč (2 x 499 Kč) a to dle čl. 6 Smlouvy. Žalobce dále požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 56 548,51 Kč od 28.11.2019 do dne podání žaloby a to ve výši 16 625,70 Kč. Smluvní úrok ve výši 140 % ročně byl sjednán ve smlouvě o úvěru, avšak žalobce v žalobě požadoval pouze úrok ve výši 90,82 % ročně, což má představovat efektivní úrokovou sazbu. 2. Žalovaný se nařízeného soudního jednání neúčastnil, přestože mu byla předvolánka spolu s žalobou doručeny mj. na adresu uvedenou v centrální evidenci [anonymizována tři slova], [obec]. Na uvedené adrese si žalovaný soudní písemnosti nepřevzal, dne 13.11.2020 mu byly uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu. 3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 26.10.2018 má soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v celkem 24i měsíčních splátkách po 5 495 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 140 % ročně a ve stejné výši je uvedena i sazba RPSN. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s platbou splátky o více než 30 dní vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč a to za každou opožděnou splátku. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitne v prodlení více než 15 dní. V čl. 6 je pak uvedeno, že jestliže žalovaný v případě zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu ze dne 22.11.2019 nazvaného jako Výzva k zaplacení a Upozornění na možnost zesplatnění úvěru a dále pak z dopisu ze dne 26.11.2019 nazvaného jako Oznámení. V tomto dopise je žalovaný informován, že se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru a je vyzván k uhrazení dosud nesplacené části úvěru ve výši 57 946 Kč a to okamžitě. Zároveň je upozorněn na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z této dlužné částky za každý den prodlení. Výše nové dlužné jistiny úvěru ve výši 56 548 Kč vyplývá z Karty klienta ke smlouvě pod [číslo] z tohoto dokumentu vyplývá i celková výše dlužné částky 57 946,51 Kč. Samotná výplata úvěru na účet žalovaného je prokazována dokladem o vyplacení úvěru-Otiskem dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, který prokazuje vyplacení částky ve výši 60 000 Kč na účet žalovaného dne 26.10.2018. 4. Soud rovněž provedl důkaz znaleckým vyjádřením [titul] [příjmení], znalce v oboru ekonomika, který byl zpracován na žádost žalobce a kde znalec konstatuje, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná. 5. Soud dále provedl důkaz, který žalobce předložil na podporu svého tvrzení o tom, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z tzv. hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný měl ze zaměstnání čistý měsíční příjem 28 000 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, z uvedeného důkazu vyplývá, že jeho výdaje byly zohledněny v částce 3 410 Kč, kdy se má jednat o částku životního minima a dále v částce 1 300 Kč, kdy se jedná o částku nájemného. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak byly zohledňovány jeho výdaje pouze v částce 4 710 Kč. Pokud jde o ověření příjmů žalovaného, žalobce soudu doložil, že měl k dispozici pracovní smlouvu, z které vyplývá, že žalovaný měl sjednán pracovní poměr u spol. [právnická osoba], kde vykonával práci na pozici stavbyvedoucí. Z výplatních lístků i z účtu žalovaného je prokazováno, že žalovaný měl čistý měsíční příjem od ledna 2018 ve výši cca 30 000 Kč 33 000 Kč. Z uvedených účtů žalovaného je však patrný pouze jeho příjem ze zaměstnání, jedná se pouze o omezený výpis, který neposkytuje informace o tom, jakou částku měl žalovaný na účtu k dispozici, ani informace o jeho pravidelných měsíčních výdajích. 6. Projednávanou věc je nutno posuzovat, s ohledem na dobu uzavření smlouvy o úvěru, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen "o. z.") a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. <i>7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 10. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. <i>11. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 14. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky toho