20 C 269/2020-37 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 3.677,00 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené se [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem. [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným na základě žalovaným Účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací pro telefonní číslo: [číslo]. Ve Smlouvě si žalovaný s [anonymizováno] dohodli, že se tento jejich smluvní vztah řídí zákonem č.513/1991 Sb., Obchodní zákoník, a že nedílnou součástí Účastnické smlouvy jsou Všeobecné podmínky [právnická osoba], se kterými vyslovil žalovaný podpisem Účastnické smlouvy svůj souhlas. Datum aktivace: [rok] [číslo], datum deaktivace: [rok] [číslo]. Na základě Smlouvy byl [anonymizováno] povinen poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, a to včetně služeb s nimi souvisejícími, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Právě tato druhá skupina služeb tvoří nároky vymáhané tímto žalobním návrhem (jedná se zejména o tzv. služby třetích stran či služby obsahu). Žalovaný se zavázal za veškeré poskytované služby řádně platit ceny dle platného Ceníku služeb, a to nejpozději do 18 kalendářních dnů ode dne vystavení Vyúčtování služeb na účet [anonymizováno] [postupitel] zcela v souladu se Smlouvou služby žalovanému poskytoval a tyto poskytnuté služby vždy žalovanému vyúčtoval v pravidelném Vyúčtování služeb, která zasílal na žalovaným zvolenou adresu pro doručování. Žalovaný však přestal [právnická osoba] platit řádně a včas za poskytnuté služby, a ke dni podání žalobního návrhu žalovaný dluží žalobci z níže uvedených vyúčtování níže uvedené ceny služeb, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. Žalovaný však žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil. 2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby. 3. Soud ve věci vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, který žalované nepodařilo doručit, proto jej soud dne [datum] zrušil. 4. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně; vycházel přitom z obsahu spisu. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy, a to Vyúčtování smluvní pokuty ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh, Vyúčtování služeb ze dne [datum], souhrnný přehled služeb, Účastnická smlouva ze dne [datum] včetně nastavení služeb, Předžalobní upomínka ze dne [datum]. <i>6. Podle ustanovení § 120 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení všech důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013.</i> 7. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu: 8. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti ohledně tvrzeného nároku ani jaké konkrétní služby třetích stran byly předchůdcem žalobkyně žalovanému poskytnuty a ani nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení. 9. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že nevylíčila všechny rozhodnuté skutečnosti jaké konkrétní služby třetích stran byly předchůdcem žalobkyně žalovanému poskytnuty ani nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně nároku na zaplacení částky 3.677,00 Kč. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 10. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 11. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 12. V dané věci byla žalobkyně zcela neúspěšná, žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, náhradu nákladů řízená nepožadoval a výslovně se jí vzdal, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.