9 C 217/2020-70 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 28. 1. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 3 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 30. 5. 2005 s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému finanční prostředky 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutou půjčku ve výši 4 000 Kč a dále souhrnný poplatek ve výši 2 200 Kč ve 31 pravidelných týdenních splátkách po 200 Kč. Žalovaný na úhradu dlužné částky zaplatil pouze 2 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřenou mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno], došlo k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, což bylo písemně oznámeno žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2015. Přechodný věřitel pak uzavřel se žalobcem další smlouvu o postoupení pohledávek dne 24. 8. 2018, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne 14. 8. 2018. Žalovaný dluží žalobci na nezaplacené jistině částku ve výši 3 600 Kč s příslušenstvím. 2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 25. 3. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 2. 7. 2020 zrušen. 3. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, a to oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018, smlouvu o postoupení pohledávky, uzavřenou mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] dne 19. 6. 2015, smlouvu o půjčce ze dne 30. 5. 2005, výpis ze zahraničního obchodního rejstříku přechodného věřitele ze dne 17. 5. 2016, smluvní podmínky smlouvy o půjčce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, částečné výpisy z poštovních podacích archů žalobce a výzvu právního zástupce žalobce před podáním žaloby ze dne 9. 1. 2020. 4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 3028, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Podle § 3028, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle § 497 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 502, odst. 1, odst. 2 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. 8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li stanovena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., se touto částí zákona bez ohledu na povahu účastníků řídí závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru, podle § 497 obchodního zákoníku. 10. Podle 262 odst. 4 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zákoníku dohodou, podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštní právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhézních smlouvách a jiná ustanovení, směřující k ochraně spotřebitele, je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti z těchto vztahů podle občanského zákoníku. 11. Podle § 517 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., má žalobce vedle práva na zaplacení dlužné pohledávky také právo na úrok z prodlení. Výše příslušenství pohledávky žalobce s účinností od 1. 7. 2013, je stanovena nařízením vlády ČR č. 180/2013 Sb. ze dne 26. 6. 2013, dle něhož podle čl. 1 v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle Občanského zákoníku, je uvedeno nové ustanovení § 1, dle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Toto ustanovení nabylo účinnosti dnem 1. července 2013. 12. Podle § 524 a následujících občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka, postoupit písemnou smlouvou jinému, když s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 13. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 14. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že [právnická osoba], [IČO], uzavřela s přechodným věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno] dne 19. 6. 2015 smlouvu o postoupení pohledávek, když na základě této smlouvy přešla do vlastnictví přechodného věřitele pohledávka za žalovaným a žalovanému byla tato důležitá skutečnost oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2015. Přechodný věřitel uzavřel se žalobcem dne 24. 8. 2018 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovaným ve výši 3 600 Kč s příslušenstvím. Žalovanému byla tato důležitá skutečnost oznámena písemně dopisem ze dne 14. 9. 2018. 15. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, vznikla tím, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 30. 5. 2005 smlouvu o půjčce, která byla sjednána jednak podle dříve platného občanského zákoníku, ale také podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, takže soud tuto smlouvu posoudil jako smlouvu úvěrovou. Původní věřitel půjčil žalovanému částku ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, tedy v den 30. 5. 2005 a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli tuto částku a rovněž tak souhrnný poplatek ve výši 2 200 Kč. Žalovaný se zavázal celkem vrátit původnímu věřiteli částku ve výši 6 200 Kč v 31 týdenních splátkách po 200 Kč. Žalovaný zaplatil na úhradu dlužné částky pouze 2 600 Kč, takže zůstal dlužen na jistině částku ve výši 3 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení, neboť v uvedený den byla celá dlužná částka splatná. 16. Právní zástupce žalobce v předžalobní výzvě, ze dne 9. 1. 2020 vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky nejpozději do 17. 1. 2020 s upozorněním, že v opačném případě se žalobce obrátí s vymáháním částky na příslušný soud. 17. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 3 600 Kč příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 19. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč, tedy za 2,5 úkonu advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), a za jednoduchou výzvu k plnění, polovinu úkonu (§ 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky), celkem tedy čás