9 C 221/2020-43 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 28. 1. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu o zaplacení částky 4 860 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 24. 3. 2006 s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, jakožto i souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč ve 39 pravidelných týdenních splátkách po 410 Kč. Žalovaný uhradil pouze 11 130 Kč, takže zůstal dlužit na jistině částku 4 860 Kč. Žalobce poukázal na smlouvu o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno] dne 19. 6. 2015, když tato změna věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2015. Přechodný věřitel uzavřel dne 24. 8. 2018 se žalobcem další smlouvu o postoupení pohledávek, takže žalobce je oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení dlužné částky. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena písemně dopisem ze dne 17. 9. 2018. 2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 27. 3. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 3. 7. 2020 zrušen. 3. Žalobce připojil k žalobě listinné důkazy, a to oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018, smlouvu o půjčce ze dne 24. 6. 2006, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a výzvu právního zástupce žalobce před podáním žaloby ze dne 9. 1. 2020. 4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 3028, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Podle § 3028, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle § 497 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 502, odst. 1, odst. 2 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. 8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li stanovena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., se touto částí zákona bez ohledu na povahu účastníků řídí závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru, podle § 497 obchodního zákoníku. 10. Podle 262 odst. 4 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zákoníku dohodou, podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštní právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhézních smlouvách a jiná ustanovení, směřující k ochraně spotřebitele, je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti z těchto vztahů podle občanského zákoníku. 11. Podle § 517 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., má žalobce vedle práva na zaplacení dlužné pohledávky také právo na úrok z prodlení. Výše příslušenství pohledávky žalobce s účinností od 1. 7. 2013, je stanovena nařízením vlády ČR č. 180/2013 Sb. ze dne 26. 6. 2013, dle něhož podle čl. 1 v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle Občanského zákoníku, je uvedeno nové ustanovení § 1, dle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Toto ustanovení nabylo účinnosti dnem 1. července 2013. 12. Podle § 524 a následujících občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka, postoupit písemnou smlouvou jinému, když s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 13. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 14. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s přechodným věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno] dne 19. 6. 2015 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se tato společnost, tedy přechodný věřitel, stal vlastníkem žalované pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Přechodný věřitel uzavřel pak následně se žalobcem dne 24. 8. 2018 další smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovaným ve výši 4 860 Kč s příslušenstvím. Tato důležitá skutečnost byla žalovanému oznámena písemně dopisem ze dne 17. 9. 2018. 15. Žalovaná pohledávka vznikla tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem, [právnická osoba], [IČO], dne 24. 6. 2006 smlouvu o půjčce peněz, na základě které obdržel v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 10 000 Kč. Tuto smlouvu soud posoudil jako smlouvu úvěrovou, neboť smlouva byla sjednána nejenom podle dříve platného občanského zákoníku, ale také podle zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli půjčený finanční obnos ve výši 10 000 Kč, jakožto i souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč. Žalovaný se tedy zavázal vrátit původnímu věřiteli celkovou částku 15 990 Kč v celkem 39 týdenních splátkách po 410 Kč, když žalovaný na úhradu dlužné částky zaplatil pouze 11 130 Kč a zůstal dlužit žalobci na nesplacené jistině částku ve výši 4 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení, když v den 2. 7. 2015 byla celá žalovaná pohledávka již splatná. 16. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného, výzvou před podáním žaloby, ze dne 9. 1. 2020 o zaplacení dlužné částky nejpozději do 17. 1. 2020 s upozorněním, že v opačném případě se žalobce s vymáháním obrátí na příslušný soud. 17. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 4 860 Kč příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 19. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč, tedy za 2,5 úkonu advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), a za jednoduchou výzvu k plnění, polovinu úkonu (§ 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky), celkem tedy částku 500 Kč. 20. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh v