9 C 245/2020-41 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 2. 3. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že zahraniční obchodní společnost, specifikovaná v žalobě, uzavřela se žalobcem dne 21. 12. 2017 smlouvu o postoupení pohledávek. [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 30. 5. 2014 a smlouvu o zápůjčce ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku i s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky, tyto částky do 14. 7. 2014, když na úhradu dlužných částek nezaplatil dosud žádný finanční obnos. Žalobce se domáhá vrácení jistiny ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 7. 2014 do zaplacení. 2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 11. 3. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesení soudu ze dne 4. 8. 2020 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání. 3. Soud provedl důkaz rozhodčí smlouvou bez podpisu účastníků řízení ze dne 30. 5. 2014, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, výpisem o údajích žalovaného, jakožto i číslo účtu žalovaného, částečným výpisem z příkazu k úhradě částky 3 000 Kč žalovanému, podacím archem ze dne 26. 1. 2018, fakturou původního věřitele ze dne 30. 5. 2014, podacím archem ze dne 20. 1. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018, předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobce žalovanému ze dne 13. 1. 2020 a smlouvou o zápůjčce ze dne 30. 5. 2014. 4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2390 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2391 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. 6. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle § 2393 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 8. Nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. 9. Podle § 2394 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 10. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1973 občanského zákoníku dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 17. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 18. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že žalobce uzavřel se zahraniční [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem na [stát], dne 21. 12. 2017 smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které se stal vlastníkem pohledávky za žalovaným ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím. Pohledávka vznikla tím, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela se žalovaným dne 30. 5. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které převedla na účet žalovaného finanční částku 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatky ve výši 1 440 Kč v den splatnosti, který byl sjednán na 14. 7. 2014. Původní věřitel vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] ze dne 30. 5. 2014 částku na jistině ve výši 3 000 Kč a částku na poplatku ve výši 1 440 Kč, takže žalovanému vyúčtoval celkovou částku 4 400 Kč, která byla splatná dne 14. 7. 2014. Žalovaný ve lhůtě splatnosti tuto částku nezaplatil a na fakturu nereagoval. Původní věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 18. 1. 2018, že pohledávka byla převedena na žalobce a zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení částky ve výši 7 788,24 Kč. Žalovaný na tuto výzvu rovněž nereagoval, takže byl právní zástupkyní žalobce dopisem ze dne 13. 1. 2020 vyzván v předžalobní upomínce k zaplacení dlužné pohledávky do 7 dnů od doručení této výzvy s upozorněním, že v opačném případě se žalobce s vymáháním dlužné částky obrátí na příslušný soud. 19. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 3 000 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 21. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1, písm. d) citované vyhlášky, celkem tedy částku 600 Kč. 22. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 900 Kč. 23. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 189 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1 489 Kč.