15 C 70/2021-62 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 6 212 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdil, že dne 6. 3. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel v místě obchodní společnosti zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba], IČ [číslo] (dále jen zprostředkovatel), kde při podpisu smlouvy obdržel požadovanou jistiny úvěru, což stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru splatit i kapitalizovaný úrok za předpokládané období trvání úvěru. Smlouva byla uzavřena okamžikem souhlasného projevu vůle žalovaného. V procesu uzavírání smlouvy obdržel žalovaný předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, což stvrdil podpisem. Dne 28. 3. 2018 byl uzavřen dodatek ke smlouvě, kdy byla navýšena jistina úvěru. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s příslušenstvím v jediné splátce ke dni 27. 4. 2018. Žalovaný o dodatek smlouvy zažádal on-line na internetových stránkách, kde vyplnil požadované registrační údaje na formuláři a jeho žádost byla následně schválena a byla mu na sdělený bankovní účet poukázána požadovaná finanční částka. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku řádně a včas, vznikla mu dle žalobce povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 1. 2020. Žalobce požaduje zaplacení částky 6 362 Kč, která se skládá z nezaplacené jistiny ve výši 4 000 Kč, nezaplacené smluvní pokuty ve výši 2 212 Kč a neuhrazených paušálních nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 530,96 Kč od 28. 4. 2018 do 19. 11. 2019 z jistiny 4 000 Kč a dále je požadován zákonný úrok z prodlení ode dne postoupení pohledávky. Před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 7. 9. 2020, přesto nebyl dluh uhrazen. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz [číslo jednací] ze dne 21. října 2020, který však usnesením ze dne 19. února 2021 byl zrušen, neboť se jej nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Žalovaný se v žalobě nevyjádřil. K jednání, které soud ve věci nařídil, se zástupce žalobce omluvil, žalovaný se nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu s občanským soudním řádem. Soud dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a skutečné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl dokazování listinami, jednak přehledem o výši dluhu, dále listinou nazvanou smlouva o úvěru [číslo] ze dne 6. 3. 2021, dokladem o platbě ze dne 28. 3. 2018 ve výši 4 000 Kč, dále formulářem s předžalobními sděleními, oznámením o postoupení pohledávky, podací arch, upomínka, opakovaná výzva k úhradě, výzva před podáním žaloby. V daném případě soud dle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru zkoumal písemnou formu uzavřené smlouvy. Vycházel dále z § 561 odst. 1 občanského zákoníku upravující nezbytnost platnosti právního jednání učiněného v písemně formě vyžadující podpis jednajícího a možností dle § 562 odst. 1 o.z. ohledně právního jednání učiněné elektronickými či jinými technickými prostředky umožňující zachycení jejího obsahu a určení jednající osoby. Dle § 1841 o.z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se mimo jiné úvěrové služby. V daném případě soud dospěl k závěru, že písemná forma úvěrové smlouvy dle požadavku zákona nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání, včetně označení tzv. identifikace jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy autentizaci jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z listin předložených žalobcem není zřejmá identifikace žalovaného v systému právního předchůdce žalobkyně, především pokud se týká tzv. navýšení úvěrové částky. Není tedy zřejmé, zda žalovaným bylo toto navýšení řádně sjednáno. Dle závěru soudu nebyla úvěrová smlouva ohledně žalované částky 4000Kč řádně, platně uzavřena. Nedošlo tedy k prokázání odpovídající úrovně důvěryhodnosti odpovídající identifikaci a autentizaci na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu. Soud tedy dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy, včetně ujednání o poplatcích a smluvní pokutě mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným učiněné elektronickými prostředky. Jak již bylo naznačeno, smlouva o poskytnutí úvěru není opatřena řádným podpisem žalovaného, není doložena žádná odpovídající písemná korespondence zachycující obsah. Nebylo prokázáno, že by smlouva mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřená, a to především dalšího tzv. navýšení úvěrového rámce. Pokud nebylo prokázáno, že by smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřená, pak by v případě přicházelo v úvahu posouzení věci odlišným způsobem dle § 2991 občanského zákoníku týkající se bezdůvodného obohacení, tedy kdo získá majetkový prospěch k plněním bez právního důvodu, obohatil se a musí toto obohacení vydat. V daném případě žalobce prokázal listinou, že vyplatil na žalovaný specifikovaný účet částku 4 000 Kč. Tuto částku tedy soud považuje za bezdůvodné obohacení žalovaného a uložil dle § 2991 občanského zákoníku žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Zároveň dle § 1970 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení. Soud žalobu částečně zamítl ohledně požadovaného úroku z prodlení v kapitalizované výši 530,96 Kč a částky ve výši 2 212 Kč, která měla být smluvní pokutou dle ujednání o smlouvě. Pokud soud posoudil smlouvu jako neplatnou, není ujednání o smluvní pokutě řádně sjednáno, navíc je nesrozumitelné, nepřehledné, není tedy důvod přiznání této smluvní pokuty vycházející ze smluvního ujednání mezi účastníky, které nebylo soudem shledáno za platně ujednané. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., pro prodloužení lhůty nebyly shledány žádné důvody, ani pro stanovení dobrodiní splátek. V daném případě byl žalobce úspěšný pouze částečně a soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.