19 C 209/2021-75 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 47 309 Kč s příslušenstvím, spočívající v zákonném úroku z prodlení z částky 47 309 Kč od 21.1.2021 do zaplacení a dále v úroku ve výši 10 % z částky 35 661,45 Kč od 21.1.2021 do zaplacení (max. však do částky 119 952 Kč) a dále požadoval přiznání smluvní pokuty ve výši 7 679,28 Kč. Uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 19.5.2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 42 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 4 165 Kč, tedy s úrokem ve výši 166,89 % ročně. Žalovaný úvěr splácel, od 17.6.2019 do 6.11.2020 uhradil 8 splátek po 4 165 Kč, celkem tak uhradil 33 320 Kč. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti (ukončení pracovního poměru). Žádosti žalovaného žalobce vyhověl a došlo tak k odkladu splatnosti splátek č. 2,3,4, kdy od 15.7.2019 do 14.10.2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek bylo žalovanému písemně oznámeno. Shora uvedeným způsobem žalovaný dále požádal o odklad splátky č. 11, čemž bylo opět vyhověno a po dobu odkladu této splátky, tedy od 15.4.2020 do 14.5.2020 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu této splátky bylo opět žalovaném oznámeno. Dále žalovaný v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb. (o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemii COVID 19) oznámil dne 14.5.2020, že využívá ochrannou dobu, která tak trvala od 1.6.2020 do 31.10.2020. Za dobu trvání ochranné doby má žalobce právo na úrok za poskytnutí úvěru ve výši reposazby vyhlášené ČNB zvýšené o 8 %. Potvrzení o využití ochranné doby bylo žalovanému oznámeno. Následně se u splátky č. 9,18,19 ocitl v prodlení více než 15 dní (u splátky č. 18 o více než 65 dní), a proto byl úvěr ke dni 19.1.2021 zesplatněn. Nárokovaná částka ve výši 45 711,25 Kč tvoří aktuální výši dlužné nové jistiny, přičemž ke dni zesplatnění úvěru činila původní dlužná jistina úvěru částku 35 661,45 Kč, a dlužný úrok z poskytnutého úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru činil částku ve výši 10 049,80 Kč. Žalobce dále nárokuje smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení více než 30 dnů. Žalovaný byl v prodlení u splátky č. 18,19, a proto žalobce požaduje uhradit částku 988 Kč. Dle čl. 6 smlouvy žalobce požaduje uhradit náhradu nákladů v souvislosti s prodlení žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení více než 15 dní, v daném případě tedy za splátky č. 9,18,19, tedy ve výši 600 Kč Celkem tak žalobce požaduje uhradit shora uvedenou částku ve výši 47 309,25 Kč (45 711,15 Kč + 998 Kč + 600 Kč). Žalobce dále požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 45 711,25 Kč od 21.1.2021 do zaplacení. Žalobce však tento typ smluvní pokuty nárokuje pouze do dne vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 7 679,28 Kč. Smluvní úrok ve výši 166,89% ročně byl sjednán ve smlouvě o úvěru, avšak žalobce v žalobě požadoval pouze úrok ve výši 102,29% ročně, a od 21.1.2021 do zaplacení žalobce požaduje úrok ve výši 10% ročně, tedy v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8%, tedy v sazbě 10% p.a. a to s ohledem na trvání ochranné doby podle zákona č. 177/2020 Sb. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nařízeného soudního jednání se bez omluvy neúčastnil. 3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 19.5.2019 má soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 42 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v celkem 24i měsíčních splátkách po 4 165 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 166,89% ročně a ve stejné výši je uvedena i sazba RPSN. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s platbou splátky o více než 30 dní vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč a to za každou opožděnou splátku. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitne v prodlení více než 15 dní. V čl. 6 je pak uvedeno, že jestliže žalovaný v případě zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu ze dne 19.1.2021 nazvaného jako Oznámení a dále pak z dopisů ze dne 15.1.2021 a 30.10.2020 nazvaných jako„ Výzva k zaplacení úvěru a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru“. V dopise nazvaném jako Oznámení je žalovaný informován, že se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru a je vyzván k uhrazení dosud nesplacené části úvěru ve výši 47 309 Kč a to okamžitě. Zároveň je upozorněn na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z této dlužné částky za každý den prodlení. Výše nové dlužné jistiny úvěru ve výši 47 309,25 Kč vyplývá z Karty klienta ke smlouvě pod [číslo]. Samotná výplata úvěru na účet žalovaného je prokazována Dokladem o vyplacení úvěru-Otiskem dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, který prokazuje vyplacení částky ve výši 42 000 Kč na účet žalovaného dne 20.5.2019. Z Oznámení ze dne 15.7.2019 a 6.4.2020 nazvaném jako Upravený splátkový kalendář má pak soud dále za prokázané, že žalobce žalovaného informoval, že bude proveden odklad splátek, tak jak žalobce uvedl v žalobě. Soud má rovněž za prokázané, že žalovaný v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb. požádal o ochranou dobu, kdy po uvedenou dobu bude nárokován pouze úrok ve výši zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byl rovněž v této souvislosti zaslán nový splátkový kalendář. 4. Soud rovněž provedl důkaz znaleckým vyjádřením [titul] [příjmení], znalce v oboru ekonomika, který byl zpracován na žádost žalobce a kde znalec konstatuje, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná. 5. Soud dále provedl důkaz, který žalobce předložil na podporu svého tvrzení o tom, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z tzv. hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný měl ze zaměstnání čistý měsíční příjem 19 360 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, z uvedeného důkazu vyplývá, že jeho výdaje byly zohledněny v částce 3 410 Kč, kdy se má jednat o částku životního minima a dále v částce 1 000 Kč, kdy se jedná o částku nájemného. Dále je na výdajové stránce žalovaného uveden údaj o nákladech za dopravu ve výši 200 Kč. Pokud jde o ověření příjmů žalovaného, žalobce soudu doložil pracovní smlouvu žalovaného, z které vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u fy. [právnická osoba] a to na dobu neurčitou. Z výplatnic zaměstnavatele žalovaného pak soud zjistil, že jeho mzda činila za duben 2019 18 726 Kč čistého a za březen 2019 částku 19 995 Kč čistého. 6. Projednávanou věc je nutno posuzovat, s ohledem na dobu uzavření smlouvy o úvěru, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen "o. z.") a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. <i>7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 10. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. 11. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli