19 C 275/2020-59 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 14 531 Kč s příslušenstvím, spočívající v zákonném úroku z prodlení z této částky od 28.4.2020 do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 95,95 % z částky 11 000 Kč od 28.4.2020 do zaplacení (max. však do částky 51 955 Kč) a dále požadoval přiznání smluvní pokuty ve výši 2 003,61 Kč. Uvedl, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 4.1.2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách po 902 Kč, tedy s úrokem ve výši 95,95 % ročně. Žalovaná úvěr nesplácela, u splátky [číslo] se ocitla v prodlení více než 65 dní, a proto byl úvěr ke dni 26.4.2020 zesplatněn. Nárokovaná částka ve výši 13 633,05 Kč se skládá ze součtu zbývající původní dlužné jistiny úvěru v částce 11 000 Kč a dlužného úroku z poskytnutého úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 633,05 Kč. V souladu s čl. 6 Smlouvy žalobce požaduje i náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou opožděnou splátku, kdy v daném případě se žalovaná opozdila s platbou o délce více než 15 dní u splátky č.1 a 2, tedy celkem v 2 případech, za což žalobce požaduje částku ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Žalobce dále požadoval i smluvní pokutu za dvě splátky v prodlení o více než 30 dnů, kdy se jedná o splátky č. 1-2 ve výši 498 Kč (2 x 249 Kč) a to dle čl. 6 Smlouvy. Žalobce dále požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 13 633,05 Kč od 28.4.2020 do dne podání žaloby a to ve výši 2 003,61 Kč. Smluvní úrok ve výši 95,95 % ročně byl sjednán ve smlouvě o úvěru. 2. Žalovaná se nařízeného soudního jednání neúčastnila, přestože jí byla předvolánka spolu s žalobou doručeny mj. na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel- [obec a číslo]. Na uvedené adrese si žalovaná soudní písemnosti nepřevzal, dne 18.12.2020 jí byly uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu. 3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne 4.1.2020 má soud za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v celkem 48i měsíčních splátkách po 902 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 95,95 % ročně a RPSN ve výši 151,7%. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s platbou splátky o více než 30 dní vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 249 Kč a to za každou opožděnou splátku. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná ocitne v prodlení více než 15 dní. V čl. 6 je pak uvedeno, že jestliže žalovaná v případě zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu ze dne 20.4.2020 nazvaného jako Výzva k zaplacení a Upozornění na možnost zesplatnění úvěru a dále pak z dopisu ze dne 26.4.2020 nazvaného jako Oznámení. V tomto dopise je žalovaná informována, že se ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru a je vyzvána k uhrazení dosud nesplacené části úvěru ve výši 14 531 Kč a to okamžitě. Zároveň je upozorněna na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z této dlužné částky za každý den prodlení. Výše nové dlužné jistiny úvěru ve výši 13 633,05 Kč vyplývá z Karty klienta ke smlouvě pod [číslo] z tohoto dokumentu vyplývá i celková výše dlužné částky 14 531 Kč. Samotná výplata úvěru na účet žalované je prokazována dokladem o vyplacení úvěru-Otiskem dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, který prokazuje vyplacení částky ve výši 11 000 Kč na účet žalované ([bankovní účet]) dne 6.1.2020. 4. Soud dále provedl důkaz, který žalobce předložil na podporu svého tvrzení o tom, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. Z tzv. Hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná měla pravidelný čistý měsíční příjem pouze ve výši 7 600 Kč, kdy se jedná o dávky rodičovské dovolené a dále měla pobírat další sociální dávky a výživné ve výši 4000 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, z uvedeného důkazu vyplývá, že jeho výdaje byly zohledněny v částce 3 410 Kč, kdy se má jednat o částku životního minima a dále v částce 1 000 Kč, kdy se jedná o částku nájemného. Z uvedeného hodnocení dále vyplývá, že žalovaná má v péči 3 děti, na které byly výdaje kalkulovány částkou 5 000 Kč měsíčně. Při posuzování úvěruschopnosti žalované, tak byly zohledňovány její výdaje v částce 9 410 Kč. Pokud jde o ověření příjmů žalované, žalobce soudu doložil Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ke dni 25.11.2019 ze strany [státní instituce] [anonymizováno 5 slov] [obec] ve výši 7 600 Kč měsíčně. Z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích pod č.j.: [číslo jednací], [spisová značka] soud zjistil, že byla schválena dohoda rodičů o výkonu rodičovských práv a povinností tak, že nezl. [jméno] [jméno], [datum narození] a nezl. [jméno] [jméno], [datum narození] byly svěřeny do péče matky (žalované) a otec se zavázal na ně přispívat výživou celkem ve výši 4 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění uvedeného rozsudku se dále podává, že žalovaná má ve své péči ještě syna [jméno] [jméno], [datum narození]. K zjištění bonity žalované měl žalobce dále k dispozici výpis z účtu č. [bankovní účet], avšak vedený nikoliv na žalovanou, ale na [jméno syna] [jméno]. Z výpisu účtu za říjen 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil pouze 2,49 Kč a konečný zůstatek 2 321,99 Kč a za listopadu 2019 činil počáteční zůstatek 2 321,99 Kč a konečný zůstatek 3 020 Kč. 5. Projednávanou věc je nutno posuzovat, s ohledem na dobu uzavření smlouvy o úvěru, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen "o. z.") a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. <i>6. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 9. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. <i>10. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 13. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsled