8 C 173/2021-39 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se v žalobě domáhal uhrazení částky 15600 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne 30.09.2016 se společností [právnická osoba], [IČO] Smlouvu o úvěru [číslo] (ke dni 28.9.2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]) (dále jen„ původní věřitel“). Žalobce coby postupník uzavřel dne 11.12.2019 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 16 900 Kč ve 13-ti měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 25.10.2017 věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 30.09.2016, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Žalovaná částka 15 600 Kč je tak tvořena: neuhrazená jistina úvěru po lhůtě splatnosti, kterou žalobce uplatňuje ve výši 10000 Kč, neuhrazený úrok z úvěru, ve výši 2272 Kč, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru, ve výši 3328 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil k jednání, které bylo soudem nařízeno na 5.10.2021 se nedostavil. 3. Žalobce se z jednání omluvil. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 30.9.2016, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu, na základě níž byla žalovanému dočasně poskytnuta částka 10.000 Kč a to při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal vrátit žalobci kromě částky 10000 Kč, dalších 7200 Kč a to ve splátkách po 1300 Kč měsíčně. Z listiny o značené jako žádost o poskytnutí úvěru soud zjistil, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného. V žádosti žalovaný uvedl, že má příjem 28000 Kč a výdaje 7200 Kč. Z žádosti vyplývá, že žalovaný předložil žalobci pracovní smlouvu a výplatní pásky za 3 poslední 3 měsíce. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil dluh za žalovaným na žalobce a ten vyzval žalovaného k úhradě dluhu. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z.č. 145/2010 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (k tomu blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018). 11. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobce sice zkoumal úvěruschopnost žalovaného, avšak nedoložil důkazy o tom, že tak činil řádně (například pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z úču a podobně). Soud neměl možnost ověřit tvrzení žalobce a posoudit úvěruschopnost žalovaného. 12. Jelikož se žalobce z jednání omluvil, nemohl mu soud poskytnout poučení ve smyslu § 118a o.s.ř., aby ke svým tvrzením doplnil důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 13. Žalobce jako poskytovatel úvěru neprokázal, že dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení v tomto případě činí 8700Kč, neboť žalovaný z částky, kterou mu zaslala žalobkyně, uhradil 1300 Kč. Žalovaný je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 8700 Kč od 26.10.2017 do zaplacení podle § 1970 o.s.ř. a příslušného nařízení vlády. 14. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, tak jak je uvedeno ve výroku II. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce byl ve své žalobě převážně neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 16. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.