8 C 184/2021-50 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] s tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba] Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které byly žalované zaslány na účet. Žalovaná se zavázala uhradit celkem [částka]. Žalovaná se zavázala hradit dlužnou částku v 13 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Ke dni podání návrhu žalovaná na svůj dluh uhradil [částka]. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což oznámil žalované. 2. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila. 4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako smlouva o úvěru, že žalovaná a právního předchůdce žalobkyně sjednali dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši [částka], přičemž tuto částku a poplatek ve výši [částka] se žalovaná zavázala hradit ve 13-ti měsíčních splátkách po [částka]. Z předloženého formuláře soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má měsíční příjem [částka], měsíční výdaje [částka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena, což vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu. 5. Z výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. 6. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 14. 11. 2016. <i>7. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platném do [datum] je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> 8. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). <i>9. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 13. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce v rozporu se zákonem řádně neověřoval při uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované. 14. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobkyně své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. 15. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že svou povinnost uloženou jí shora citovaným ust. § 9. Tato důkazní povinnost žalobkyně (dle § 120 o. s. ř.) je vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Je třeba zdůraznit, že pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, v daném případě žalobkyni, procesní újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 16. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohl jej soud poučit ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. o tom, že žalobkyně neprokázala, že předchůdce žalobkyně řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nedoložila ani potvrzení příjmech ani o výdajích žalované. 17. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí [částka], neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslal předchůdce žalobkyně, uhradila již [částka]. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum]. 18. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, tak jak je uvedeno ve výroku II. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce v [částka], což je 20 % z celkových nákladů řízení ([částka]). Tyto celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t. ”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních