8 C 236/2020-35 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne 30.5.2018. Žalobce v žalobě uvedl, že žalobkyně se na žalované svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky 4024,25 Kč a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], dne 30.5.2015 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 2500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 13.6.2018. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 2500 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1524,25 Kč, který byl splatný dne 13.6.2018. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [název], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [název] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byla v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 2500 Kč. Po odeslání smluvní dokumentace žalované byly zaslány peněžní prostředky dne 30.5.2018 na bankovní účet, který žalovaná uvedla. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2019 převedl na žalobkyni. Žalovaná ničeho z poskytnutých prostředků neuhradila 3. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. 5. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. 6. Z listiny označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud ověřil, že [právnická osoba], [IČO], sdělila dlužníkovi, že u úvěru ve výši 2500 Kč činí celková částka, kterou je povinen vrátit 3095,77 Kč ve lhůtě do 14 kalendářních dnů. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky sdělil předchůdce žalobkyně postoupení pohledávky žalované. 8. Z výpisu z banky vyplývá, že dne 30.5.2018 byla žalované odeslána částka ve výši 2500 Kč. 9. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10.6.2015 vyplývá, že bylo vyhotoveno znění smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaná datovaným dnem 30.5.2018, kterým se věřitel zavazuje úvěrujícímu poskytnou finanční prostředky ve výši 2500 Kč na účet ve smlouvě uvedený ([bankovní účet]) smlouva není opatřena řádným podpisem žalované včetně všeobecných obchodního podmínek, z nichž vyplývá bližší úprava práv a povinností mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem, podmínky nejsou opatřeny řádným podpisem žalované. 10. Výzvou před podáním žaloby ze dne 29.10.2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 6723,17 Kč. 11. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, vyhotovil smlouvu o úvěru mezi ním a žalovanou, kdy jsou sjednány podmínky poskytnutí úvěru ve výši 2500 Kč žalované, smlouva není opatřena řádným podpisem žalované. Předchůdce žalobkyně zaslal částku 2500 Kč dne 30.5.2018 na účet žalované. Žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem smlouvu o postoupení pohledávek. <i>12. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.</i> <i>13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Soud po zhodnocení provedených dospěl k následujícímu závěru: 17. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru včetně ujednání o poplatku za čerpání úvěru a smluvní pokutě mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky.„ Smlouva o úvěru“ ze dne 30.5.2018 není opatřena popisem žalované, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. 18. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když nebylo prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky dle zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů. 19. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání smlouvy o úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 20. V této souvislosti soud dodává, že žalobce neprokázal řádné uzavření úvěrové smlouvy, proto žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy (obchodní úrok, poplatky za poskytnutí úvěru, poplatek z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu). 21. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 2500 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor předchůdce žalobkyně ve výši 2500 Kč bezdůvodně obohatila, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 2500 Kč žalované poskytl bez právního důvodu a žalovaná ničeho neuhradila. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni uhradila částku ve výši 2500 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně (poměr úspěchu a neúspěchu je 24 % z celkových nákladů řízení, které činí 1 489 Kč, tedy 357 Kč). Tyto celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 024,25 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 23. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.