10 C 107/2022-33 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě smlouvy žalovanému byla poskytnuta částka [částka] a v souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal uhradit i souhrnný poplatek ve výši [částka], a to vše v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena [datum]. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a na dluh uhradil pouze [částka]. Žalobce pak tedy požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši [částka], sestávající se dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a úroků z prodlení zákonné výši 7,75% ročně z celkové dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši [částka] se sestává ze zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75% ročně počítaného z celkové dlužné částky ve výši [částka] od [datum] to je od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do [datum]. Předmětnou pohledávku žalobce získal na základě smlouvy o postoupení pohledávek, které uzavřel s firmou [právnická osoba] dne [datum] s účinností ke dni [datum]. 2. Soud ve věci pod č.j. EPR 199648/2021-5 ze dne 08.10.2021 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se žalobce nedostavil po omluvě, žalovaný bez omluvy, ač měl řádně vykázáno doručení, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101, odstavec 3 o.s.ř. 3. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a soupisu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi firmou [právnická osoba] a žalobcem a předmětná pohledávka za žalovaným byla pak na žalobce postoupena, když smlouva je ze dne [datum]. 5. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovanému byla zasílána [datum]. 6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené bylo zjištěno, že mezi firmou [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum], kdy věřitel se zavázal žalovanému půjčit [částka] a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], tedy celkem částku [částka] v 53 týdenních splátkách po [částka] Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že postoupení bylo žalovanému sdělováno, což bylo doloženo i podacím lístkem. 8. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že věřitel jako dlužníkem uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které žalovanému zapůjčil částku [částka] a tento se zavázal mu ji vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] v 53 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však uhradil pouze část, a to částku [částka]. <i>9. Podle § 3028, odstavec 3 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen OZ) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností s porušením smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy.</i> 10. Soud tedy tuto věc posuzoval podle právních předpisů platných do 31.12.2013. <i>11. Podle ustanovení § 657 a následující občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>12. Podle ustanovení § 658, odstavec 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>13. Podle § 3, odstavec 1 uvedeného zákona výkon práv a povinností vyplývající v občanskoprávním vztahu nesmí být v rozporu s dobrými mravy.</i> <i>14. Podle § 39 zákona číslo 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 je absolutně neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z moci úřední i bez návrhu.</i> <i>15. Podle ustanovení § 41 téhož zákona vztahuje-li se důvod neplatnosti na část právního úkonu, je neplatnou tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tato část nelze oddělit od ostatního obsahu.</i> 16. Po právní stránce soud tedy věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a následujících a na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku [částka], když tuto půjčku také žalovaný převzal. Dále se žalovaný zavázal zaplatit spolu s půjčkou ještě souhrnný poplatek ve výši [částka], a to v 53 splátkách po [částka]. 17. Není v zásadním rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že věřitel, který má v předmětu podnikání poskytování finančních prostředků půjčit finanční prostředky za úplatu - nejen za smluvní úrok, ale i za souhrnný poplatek. Soud však dospěl k závěru, že v souladu s judikaturou (srovnej např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 101Vsph 14/2012), že výše navýšení ať již formou úroků či poplatku přesahující 30% jistiny půjčky za 53 týdnů je nemravná. V dané věci byla poskytnuta půjčka ve výši [částka], z toho 30% zisk za rok by byla pouze částka [částka], což tedy sečteno dohromady je částka, kterou by žalobce případně mohl vymáhat, což je [částka]. Soud se domnívá, že poplatek byl sjednán jak v rozporu s § 3, odstavec 1 zákona číslo 40/1964 Sb. v znění platném do [datum] v rozporu s dobrými mravy, tak v rozporu se zákonnými pravidly na ochranu spotřebitele a soudu proto nezbylo, než žalobu na zaplacení zamítnout pokud jde o částku [částka] s příslušenstvím ([částka] mínus zaplacených [částka]), je tedy zřejmé, že žalovaný nezaplatil rozdíl ve výši [částka], což je částka, kterou také soud žalobci přiznal, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení. Co do částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši [částka] soud žalobu zamítl. Soud postupoval v souladu s principem právní jistoty a v zájmu jednotného rozhodování soudu a veden zásadou, že žádné rozhodnutí soudu nesmí být protiústavní, tedy vedoucí k porušení základních práv a svobod, garantovaných listinou základních práv a svobod, které jsou součástí Ústavy České republiky. 18. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 19. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit, nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odkaz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží. 20. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu [částka] přiznaných u žalobce a zamítnutých co do částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši [částka] lze uzavřít tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšnějšímu žalovanému náklady nevznikly. Ohledně žalobce soud vycházel ze skutečnosti, že žalobcem požadované další nároky ze smluvního plnění nebyly shledány důvodnými s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a žalobci bylo přiznáno toliko bezdůvodné obohacení. Žalobci tak s ohledem na již ustálenou judikaturu mohlo být zřejmé, že nebude se svým nárokem v celém jeho rozsahu úspěšný a bude zvažována otázka náhrady nákladů řízení.