10 C 189/2022-20 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Navrhovatel [celé jméno osvojitele] podal návrh na osvojení [celé jméno osvojence], narozeného [datum] s tím, že se jedná o syna zemřelé manželky o nějž a jeho sestru [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se staral od roku [rok]. Navrhovatel, tedy osvojitel, žádné jiné děti neměl a [celé jméno osvojence] a [jméno] [příjmení] měl rád jako děti vlastní a vzniklo mezi nimi silné citové pouto. Všichni čtyři tvořili šťastnou rodinu. Matka těchto dětí, manželka osvojitele, zemřela dne [datum], když jejich otec zemřel již před delší dobou. V současné době jsou [celé jméno osvojence], jakož i [jméno] [příjmení] dospělí, mají své rodiny, ale všichni jsou v blízkých vztazích, odpovídajících vztahu mezi rodičem, dětmi a vnoučaty. 2. Osvojenec [celé jméno osvojence] se k návrhu připojil. 3. S návrhem souhlasila i manželka osvojence [jméno] [příjmení] [příjmení], a to i za nezletilého [jméno] [jméno] [celé jméno osvojence]. 4. Z výslechu osvojitele [celé jméno osvojitele] bylo zjištěno, že osvojence i jeho sestru [jméno], s jejich matkou vychovával od roku [rok]. Děti se se svým otcem stýkaly, ale ten již asi před [anonymizováno] lety zemřel a v podstatě od té doby se k osvojiteli chovají jako k svému otci, prakticky jej za něj považují. S jejich matkou [jméno] osvojitel uzavřel sňatek v roce [rok] a fungovali všichni jako úplně normální rodina. Obě děti, tedy [jméno] [jméno], osvojiteli tykaly, říkaly mu křestním jménem, ale vztahy byly jako mezi otcem a dětmi, byli velmi soudržná rodina. I po osamostatnění dětí se rodiny velmi často stýkaly. Sám osvojitel žádné děti nemá, takže se prakticky považuje za otce [jméno] i [jméno], protože je již od roku [rok] vychovával. Pro osvojení se rozhodl v době, kdy jeho manželka, matka dětí dne [datum] zemřela a najednou zjistil, že vlastně majetek, který vybudoval nebo který vybudovali s rodinou za trvání jejich vztahu by neměly nárok tyto děti zdědit, ačkoliv je považuje za své. Rodina funguje jako skutečná rodina, osvojitel se stýká nejen s dětmi, ale i s jejich babičkou, matkou jejich matky, které společně i pomáhají. Dítě osvojence [jméno] [jméno] [celé jméno osvojence] osvojitele oslovuje„ dědečku“ a mají spolu výborné vztahy. 5. Ve své výpovědi osvojenec potvrdil skutečnosti, které uvedl osvojitel s tím, že když zemřel jeho otec a otec sestry, začaly obě děti v té době osvojitele považovat za skutečného otce. Rodina vždy celá výborně fungovala, tyto vztahy se zachovaly i po smrti maminky osvojence, tedy manželky osvojitele letos v [anonymizováno], když vztahy pokračují jako vztahy mezi otcem a synem. Vřelý vztah k osvojiteli má i syn osvojence, který mu říká„ dědečku“. Fungují tedy všichni jako běžná rodina a také skutečně pomáhají všichni i babičce, což je matka zemřelé matky. Osvojenec by byl tedy rád, kdyby osvojení bylo povoleno. 6. Z výslechu manželky osvojence [celé jméno osvojenkyně] vyplynulo, že na známost osvojencem navázala někdy v roce [rok] a jsou spolu [anonymizováno] let. Sňatek uzavřeli v roce [rok] a v roce [rok] se jim narodil syn [jméno] [jméno] [příjmení], a to [datum]. Když přišla do rodiny svého současného manžela, vůbec nepoznala skutečnost, že pan [celé jméno osvojitele] není rodným otcem [jméno]. Vždy všichni vystupovali jako běžná rodina. Manželku s osvojence velmi překvapilo, když se pak dozvěděla, že skutečným otcem není. Překvapilo ji to velmi mile a kvitovala to, že se k sobě strašně hezky chovají celá rodina, když to, že nejsou pokrevní příbuzní, vůbec nebylo znát. Jinak odkázala na výpovědi osvojitele a osvojence. 7. Z informačního systému základních registrů bylo zjištěno, že rodiči osvojence [celé jméno osvojence] jsou již zemřelá [jméno] [příjmení] a zemřelý [jméno] [celé jméno osvojence]. Dále pak, že jeho synem je [jméno] [jméno] [celé jméno osvojence] manželka [celé jméno osvojenkyně]. 8. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že osvojitel osvojil i sestru osvojence [příjmení] [jméno] [příjmení], kterou společně s osvojencem vychovával. 9. Po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že osvojitel žil společně se svou manželkou [jméno], jejíž je osvojenec (spolu se sestrou [jméno]) dítětem, od roku [rok]. Sňatek uzavřeli v roce [rok]. Již od roku [rok] žili intenzivním rodinným životem, když od roku [rok], když zemřel biologický otec osvojence, osvojitele tento začal prakticky považovat za svého otce vlastního. Celá rodina byla velmi soudržná, osvojitel se stýká a pomáhá i matce zemřelé manželky. Syn osvojence [jméno] [jméno] [příjmení] osvojitele považuje za svého dědečka a také ho tak oslovuje. Osvojitel nemá žádné potomky. <i>10. Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní do závorky § 74 občanského zákoníku tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ).</i> <i>11. Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že jsou tu alespoň základy takového vztahu. O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen (§ 796 odstavec 2 OZ).</i> <i>12. Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel zapíše do matriky jako rodič (§ 797 OZ).</i> <i>13. Podle § 799 OZ osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem.</i> <i>14. Podle § 803 OZ mezi osvojitelem a osvojený musí být přiměřený věkový rozdíl.</i> <i>15. Podle § 846 OZ lze zletilého osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.</i> <i>16. Podle § 847 OZ lze zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela s tím, že zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.</i> <i>17. Podle § 850 odstavec 2 věta prvá OZ trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela.</i> <i>18. Podle § 852 OZ má právní následky pro osvojence, jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky jen, když dali k osvojení souhlas.</i> <i>19. Podle § 833 odstavec 1 první věty OZ osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva i povinnosti z tohoto poměru vyplývající.</i> <i>20. Podle § 844 OZ je-li to v souladu se zájmy dítěte, může soud na návrh osvojitele rozhodnout i před uplynutím doby tří let od rozhodnutí o osvojení, že je osvojení nezrušitelné.</i> 21. V tomto řízení bylo prokázáno, že osvojitel a osvojenec spolu udržují velmi blízký vztah, který odpovídá vztahu rodiče a potomka. Ve společné domácnosti žili od roku [rok] a tedy osvojitel se podílel na výchově osvojence i jeho sestry. Osvojitel pak žádal osvojit dítě své zemřelé manželky, když vždycky pečoval o osvojence jako o vlastní dítě, když žádné vlastní děti nemá. Nebylo zjištěno, že by osvojení bylo v rozporu dobrými mravy, když všichni fungují jako rodina a mezi osvojitelem a osvojencem vznikl vztah jako mezi otcem a synem, a to zejména po smrti biologického otce osvojence. Osvojení nebylo shledáno v rozporu se žádným zákonným ustanovením. Proto soud návrhu vyhověl, když v souladu s ustanovením § 844 OZ rozhodl též o tom, že se jedná o osvojení nezrušitelné, neboť je v souladu se zájmy osvojence. 22. Všichni další rodinní příslušníci, tedy manželka osvojence, a to i za nezletilého syna s návrhem souhlasili. Osvojení nebylo shledáno v rozporu s odůvodněným zájmem rodičů osvojence. Mezi osvojitelem a osvojencem je přiměřený věkový rozdíl a vzhledem k tomu, že byla naplněna veškerá ustanovení zákona shora uvedená, soud návrhu vyhověl, když vzhledem k celé situaci a zejména proto, že je to v souladu se zájmy osvojence, soud rozhodl o osvojení nezrušitelném, jak bylo navrhováno. 23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to s ohledem na charakter řízení, když navíc účastníci žádné náklady neúčtovali. 24. V daném případě, tak soud uložil osvojiteli povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši podle zákona č. 549/1991 o soudních poplatcích, tedy ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. 25. Při vyhotovování rozhodnutí soud postupoval dle § 157 odstavec 4 o.s.ř., neboť po vyhlášení a odůvodnění rozhodnutí se všichni účastníci řízení práva na odvolání vzdali.