12 C 253/2021-37 — Okresní soud v Litoměřicích

Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení částky [částka] představující nesplacenou část úvěru poskytnutého žalovanému na základě úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy měl žalobce poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka], úroková sazba činila [anonymizováno] ročně. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas (uhradil pouze [částka]) a žalobci vznikl nárok na doplatek ve výši [částka] na jistinu, na poplatek za upomínání ve výši [částka], na poplatek za pojištění ve výši [částka] ([anonymizováno] [částka]), na kapitalizovaný úrok ve výši [částka], na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a na zákonný úrok z prodlení, které žalovaný také neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce vzal podáním ze dne [datum] žalobu co do částky ve výši [částka] částečně zpět s tím, že žalovaný po podání žaloby žalobci tuto částku uhradil. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je-li návrh vzat zpět zčásti, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastaví. Vzhledem k návrhu žalobce soudu nezbývá než řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavit, neboť žalobce vzal svůj návrh částečně zpět (výrok I.). Z listiny nazvané„ Smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru“ [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], resp. tuto částku na pokyn žalovaného poukázal ve prospěch prodejce [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [IČO] na nákup zařízení [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši [anonymizováno] ročně dle podmínek ve smlouvě sjednaných v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka], a to včetně měsíční splátky pojištění schopnosti splácet ve výši [částka]. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad byly zjištěny úhrady a prodlení žalovaného v souladu s žalobními tvrzeními žalobce. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na zesplatnění dluhu a vyzval jej k zaplacení. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byly na pokyn žalovaného poukázány finanční prostředky ve výši [částka] ve prospěch prodejce [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [IČO], a to na nákup zařízení [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v [anonymizováno] měsíčních splátkách á [částka] měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána jako pevná ve výši [anonymizováno] ročně. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobce úvěr zesplatnil a uplatnil za žalovaným poplatky a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). Žalobce dle soudu neprokázal splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši [částka] s dohodnutým úrokem ve výši [anonymizováno] ročně. Žalobce v žalobě sice uvedl, že řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet posuzováním jeho příjmů a výdajů a přezkoumáním klientských informací (věku, vzdělání, zdroje příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení, a nahlížením do externích úvěrových registrů), tuto skutečnost však řádně neprokazuje. Žalobce se ve smlouvě o úvěru spokojil s tvrzením žalovaného o výši jeho čistého měsíčního příjmu ve výši [částka], tuto skutečnost však žalobce nijak neprověřil. Prohlášení klienta přitom musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout, jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp.