12 C 288/2021-26 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky [částka] představující nesplacenou část spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému na základě úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovaným (jako klientem) dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku navýšenou o sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný však úvěrové splátky nehradil řádně a včas (uhradil pouze [částka]) a žalobci vznikl nárok na úhradu doplatku jistiny ve výši [částka], úroků ve výši [částka], smluvní pokuty za prodlení žalovaného ve výši [částka], účelně vynaložených nákladů ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, které žalovaný také neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z úvěrové smlouvy ID žádosti [číslo] ze dne [datum] a výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaná pohledávka vznikla ze smlouvy, na jejímž základě žalobce poskytl dne [datum] žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 49,10 % ročně dle podmínek ve smlouvě sjednaných. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce upozorňuje žalovaného na povinnost úhrady dluhu a vyzýval jej k zaplacení. 4. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Načerpaný úvěr se žalovaný zavázal splatit v [anonymizováno] měsíčních splátkách á [částka] měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána jako pevná ve výši [anonymizováno] ročně, RPSN ve výši až [anonymizováno]. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobce úvěr zesplatnil a uplatnil za žalovaným smluvní pokuty za prodlení, poplatky, a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení. 5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 NOZ je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 11. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C [číslo]), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). 12. Žalobce dle soudu neprokázal splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši [částka] s RPSN ve výši až [anonymizováno] ročně. Žalobce sice v žalobě uvedl, že zkoumal, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry, a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce uvedl, že taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Žalobce však tato svá tvrzení nedoložil důkazy. Navíc prohlášení klienta o příjmech a výdajích přitom musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout, jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. V řízení nebylo žalobcem prokázáno, že by žalovaný žalobci doložil výši svých příjmů či výdajů. Soud proto z uvedených důvodů neshledal postup žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako dostačující. 13. Žalobcem předložený výpis z účtu žalovaného se týká pouze [anonymizováno] dnů a celkově [anonymizováno] obratů, z nichž žádné dostatečně vypovídající údaje o příjmech a výdajích žalovaného nelze zjistit. 14. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně smluvních pokut i úroků zamítl. 15. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku [částka], soud zjistil, že tato byla žalovaným již částečně uhrazena v rámci splátek, když žalobci uhradil částku v celkové výši [částka]. Ve zbývající výši, tedy co do částky [částka], se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v