15 C 76/2022-94 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Mělníku dne [datum] žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a dále na zaplacení další částky [částka], a s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V žalobě tvrdila, že žalobkyně jako držitel povolení [obec] národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] poskytla žalovanému bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě částku [částka], dne [datum]. Dle žalobkyně byl sjednána tzv. efektivní úroková sazba 83,95 % ročně, když žalovaný měl splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši [částka], počínaje květnem 2019. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanému poskytla ochrannou dobu od [datum] do [datum] podle zákona č. 177/2020 Sb. o některých opatření v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií Covid-19, když žalovaný toto oznámil dne [datum]. Žalovaný uhradil pouze 14x splátky ve výši [částka], počínaje květen 2019, naposledy v prosinci 2020. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úroky po zesplatnění úvěru. 2. Okresní soud v Mělníku vyslovil usnesením ze dne [datum] svou místní nepříslušnost a věc podstoupil zdejšímu soudu, jako soudu místně příslušnému. Spis byl zdejšímu soudu doručen dne [datum]. 3. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil ústní jednání. K tomuto jednání se zástupkyně žalobkyně omluvila. Žalovaný se nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu s o. s. ř.. Soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu provedených důkazů. 5. Soud provedl následující listinné důkazy a zjistil následující: Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] vyplnil žalovaný a svým podpisem stvrdil tzv. předsmluvní formulář směřující k uzavření spotřebitelského úvěru podléhající režimu občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru jako bezúčelový úvěr. Následně bylo žalobkyní sepsáno tzv. hodnocení klienta. Dále měl soud k dispozici tzv. kartu klienta s přehledem poskytované částky od data jejího vyplacení a doklad o vyplacení částky. Dále měl soud k dispozici tzv. splátkový kalendář a prohlášení klienta, pracovní smlouvu žalovaného s jeho zaměstnavatelem, přehled jeho příjmů, výpisy z účtů. Bylo zjištěno, že žalovaný částečně uhradil celkem 14 splátek po [částka]. 6. V čl. 6 smlouvy je uvedeno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s platbou platby o více než 30 dní, vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku. V čl. 6 smlouvy je dále uvedeno, že jestliže žalovaný se v případě zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu, který byl nazván„ výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění úvěru“ a taktéž následující dopis týkající se zesplatnění další splátky. Výše tzv. nové dlužné jistiny úvěru se podává z karty klienta k předmětné smlouvě. Zároveň soud provedl důkaz předloženým tzv. znaleckým posudkem Mgr. Čápa, znalce z oboru ekonomika, který byl zpracován na žádost žalobce, kde znalec konstatuje a vysvětluje tzv. nominální úrokové sazby či efektivní úrokové sazby, a že absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná. Soud dále provedl důkaz statistikou ČNB týkající se databáze výše úrokových sazeb úvěrů. 7. V posuzované věci uzavírala žalobkyně se žalovaným úvěrovou smlouvu, jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti. Měla tedy postavení věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, ale jednal jako spotřebitel. Taktéž předmětný úvěr je nutno posuzovat jako úvěr spotřebitelský. S ohledem na sjednanou úrokovou sazbu uvedenou ve smlouvě, která několikanásobně převyšuje obvyklou průměrnou výši úroku bank podle statistických dat ČNB, se soud zabýval posouzením platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na rozpor s dobrými mravy. 8. Úvěrová smlouva byla sjednána dne [datum]. S ohledem na tuto skutečnost soud posuzoval věc podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). 9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžité částky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právnímu jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákona a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti. 13. Úroky sjednané při poskytnutí tohoto konkrétního úvěru představují odměnu za užívání úvěrové jistiny, byť občanský zákoník ani jiný právní předpis výslovně nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky, avšak nelze dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru, že by nepodléhala žádnému omezení. U smlouvy o úvěru platí jednoznačně § 1 odst. 2 obč. zákoníku zakazující ujednání porušující dobré mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, které je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost vystihující podstatné historické tendence, sdílené rozhodující části společnosti mající povahu norem základních (rozsudek NS ČR ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96 uveřejněný pod [číslo] ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, taktéž nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 249/97 uveřejněný pod [číslo] ve sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 1998, který taktéž specifikuje dobré mravy, které mají všeobecný přesah). 14. V daném případě nemohou být pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při úvěru jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům ve společnosti a mravním principům společenského řádu a jsou tedy v rozporu s dobrými mravy. V tomto konkrétním případě soud smlouvu týkající se takto vysokých požadovaných úroků z úvěru považuje za neplatnou. Soud dále připomíná ustanovení § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování úvěru a působnost právních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. 15. Soud se také zaměřil na posuzování, zda žalobkyně splnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr, tedy spotřebitele, což znamená schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet. Nesplnění této povinnosti je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy. K tomuto žalobce předložil listinu„ hodnocení klienta“ a taktéž další jeho doklady, pracovní smlouvu, mzdové listy. Dá se posoudit, že byla přiměřeně zkoumána a posuzována úvěruschopnost žadatele o úvěr, byť ne zcela pregnantně. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka] se sjednaným splácením 60 měsíčních splátek po [částka]. 16. Soud zároveň posuzoval i výši částky, kterou by žalovaný jako dlužník měl vrátit. Pokud bylo sjednáno 60 měsíčních splátek po [částka], žalovaný by tak měl zaplatit [částka]. Je nepochybné, že tzv. efektivní úroková sazba 83,95 % ročně je téměř trojnásobná ve vztahu k poskytovaným úvěrům jiných komerčních bank a je podle soudu nepřiměřený. 17. Nepřiměřené ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky, ať už se jedná o požadované smluvní pokuty v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru vedoucí k zřetězení nároků žalobce za žalovanou (smluvní pokuty v čl. 6, 6.2. a 6.5. předložené smlouvy). Smluvní pokuty sjednané v této konkrétní smlouvě zahrnují pokutu v souvislosti s prodlením jednotlivých splátek a další měly být sjednány v souvislosti se zesplatněním úvěru. Podle soudu odporují takto tvrzené smluvní pokuty účelu institutu smluvní pokuty a mají za cíl vytvořit zdroj sekundárního obohacení věřitele, nejedná se o přiměřené nastavení sankce ani o důvodné a spravedlivé utvrzení zajišťované povinnosti. V daném případě hrozba plnit smluvní pokutu se stává pro dlužníka likvidační, postrádá jakýkoliv motivační fa