20 C 223/2022-80 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se na žalovaném svou žalobou domáhal zaplacení částky 65 000 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému v průběhu roku 2020 a 2021 opakovaně zapůjčoval finanční částky. Konkrétně, dne 17. 7. 2020 žalovanému předal částku ve výši 200 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit dne 31. 10. 2020, dne 28. 8. 2020 žalobce žalovanému předal částku ve výši 100 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit dne 31. 10. 2020, dne 13. 10. 2020 žalobce žalovanému předal částku ve výši 40 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit dne 16. 11. 2020, dne 10. 12. 2020 žalobce žalovanému předal částku ve výši 25 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit dne 31. 1. 2021, dne 11. 1. 2021 žalobce žalovanému předal částku ve výši 85 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit dne 31. 1. 2021 a dne 8. 2. 2021 žalobce žalovanému předal částku ve výši 30 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit dne 10. 3. 2021 Celkem tak měl žalovaný žalobci navrátit částku ve výši 480 000 Kč. Žalovaný ovšem v dohodnutých lhůtách tuto svou povinnost nesplnil. Až na základě výzvy právního zástupce žalobce vrátil žalovaný žalobci dne 29. 7. 2021 částku v celkové výši 415 000 Kč a převzal zpět směnky vystavené žalovaným v této hodnotě. Zbývající částku ve výši 65 000 Kč žalovaný ani přes předžalobní upomínku na výše uvedený dluh neuhradil. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby, když dlužnou částku žalobci již uhradil, dále uvedl, že je pravdou, že mu žalobce finanční prostředky v určité výši poskytoval a on v podstatě jejich převzetí stvrzoval podpisem směnky. Takto mu žalobce poskytl částku 470 000 Kč, když na směnce z 11. 1. 2021 je uvedena částka 85 000 Kč, ale žalovaný převzal pouze částku 75 000 Kč s tím, že o částku 10 000 Kč o své vůli žalovaný vyplnil na směnce, tj. v celkové výši 85 000 Kč, když tuto částku, tedy 10 000 Kč považoval za úrok pro žalobce za poskytnuté peníze. Z Kopie směnky na 100 000 Kč vyplývá, že žalovaný vystavil dne 28.8.2020 listinu – směnku na 100 000 Kč s datem splatnosti 31.10.2020. Z Kopie směnky na 25 000 Kč vyplývá, že žalovaný vystavil dne 10.12.2020 listinu – směnku na 25 000 Kč s datem splatnosti 31.1.2021. Z Kopie směnky na 30 000 Kč vyplývá, že žalovaný vystavil dne 8.2.2021 listinu – směnku na 30 000 Kč s datem splatnosti 10.3.2021. Z přepisu komunikace vyplývá, že žalobce a žalovaný spolu komunikovali ohledně finančních prostředků. Předžalobní výzvou ze dne 2.11.2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 65 000 Kč před podáním žaloby. Z podacího archu ze dne [datum] vyplývá, že žalobcem byla žalovanému tohoto dne odeslána zásilka. Notářským zápis [anonymizováno] [číslo] bylo notářem potvrzeno, že přepis komunikace mezi žalobcem a žalovaným ohledně finančních prostředků byl pořízen z mobilního telefonu žalobce. Z Kopie směnky na 30 000 Kč vyplývá, že žalovaný vystavil dne 8.2.2021 listinu – směnku na 30 000 Kč s datem splatnosti 10.3.2021. Z Kopie směnky na 40 000 Kč vyplývá, že žalovaný vystavil dne 13.10 listinu – směnku na 40 000 Kč s datem splatnosti 16.11.2020. <i>Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen OZ) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Podle § 2391 odst. 1 má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.</i> <i>Po dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu: Účastníci učinili nesporným, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta celková částka 480 000 Kč. Mezi účastníky tedy nebylo sporu o tom, že žalobce poskytl žalovanému částku 480 000 Kč jako zápůjčku a dále žalovaný nerozporoval, že na jím vystavených listinách označených jako směnka bylo uvedeno datum, do kdy má finanční prostředky ve výši na listině uvedené žalobci vrátit. Spornou tedy mezi účastníky zůstala skutečnost, zda žalovaný uhradil – splatil žalobci celou částku 480 000 Kč. <i>Podle ustanovení § 120 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení všech důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013.</i> Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalovaný ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že žalobci předal finanční prostředky v žalované výši 65 000 Kč, resp. v celkové výši 480 000 Kč, tj. částku 50 000 Kč a 430 000 Kč, když současně nijak nerozporoval, že mu byly finanční prostředky v celkové výši 480 000 Kč žalobcem poskytnuty. Soud ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobci zcela vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním, náleží žalobci i úrok z prodlení, a to z částky 40 000 Kč od 17.11.2020, z částky 25 000 Kč od 1.2.2021. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. Protože žalobce byl ve věci zcela úspěšný, přiznal mu soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 600 Kč, z nákladů právního zastoupení za 6 úkonů právní služby á 3 700 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 6x režijního paušálu á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (převzetí věci, žaloba, účast při jednání dne 30.8.2022 a dne 16.11.2022 a předžalobní upomínka, vyjádření ze dne 26.9.2022), z náhrady za promeškaný čas, tj.ve výši 800 Kč při celkovém počtu 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhl. MS č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z cestovného ve výši 2 012,18 Kč (2x cesta k jednání, celkem 276 km, osobní vozidlo Volvo, [registrační značka], PH nafta, spotřeba 5,5 l /100 km při ceně 47,10 Kč za 1 litr dle § 4 vyhl. č. 511/2021 Sb., a sazby 4,70 Kč dle § 1 vyhl. č. 511/ 2021 Sb a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 5 630,56 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 35 042,74 Kč. Pokud jde o částku 6 413 Kč představující poplatek za notářský zápis NZ [číslo], pak tento výdaj žalobce soud neshledal účelně vynaloženým, když z předložené listiny sice lze dovodit, že zachycuje přepis komunikace mezi žalobcem a žalovaným ohledně finančních prostřed