8 C 363/2019-159 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, okresní soud rozhodl výrokem I. takto:„ Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku označeného jako [adresa] o rozloze [výměra] v obci [obec], k. ú. [obec] u [obec], vyznačeném v geometrickém plánu [číslo] ze dne [datum] okres [okres], [územní celek], k. ú. [obec] u [obec], mapový list [obec a číslo] vypracovaném společností [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], pro Katastrální úřad pro Ústecký kraj, KP [okres]. Výše uvedené geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.“ Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnictví části sousedních pozemkových parcel č. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a obci [obec]. Pro účely sporu a zápisu do katastru nemovitostí byl sporný pozemek vymezen geometrickým plánem a označen jako pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra]. Žalobkyně tvrdila, že se její právní předchůdci ujali držby této části zemského povrchu v dobré víře již v roce 1947, když nabyli jako příděl přilehlé pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] které začali užívat, mimo jiné, právě v hranicích sporné parcely. Takto žalobkyně pozemky užívá dosud. Žalovaná v řízení zdůrazňovala především stav zápisu v katastru nemovitostí a zpochybňovala splnění podmínek pro případné vydržení vlastnického práva. Okresní soud provedl k tvrzením žalobkyně obsáhlé dokazování listinnými důkazy i svědeckými výpověďmi, které v odůvodnění rozsudku popsal. Měl za prokázané zejména to, že předchůdci žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nabyli v roce 1947 do vlastnictví jako příděl pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] Tyto pozemky oplotili a užívali je jako sad. Takto pozemky užívali i potomci původních vlastníků, tedy rodiče žalobkyně a posléze i žalobkyně sama. V důsledku chyby v zákresu pozemků do katastru nemovitostí a následnou digitalizací došlo k tomu, že„ část parcely [číslo] a [číslo] – nově v Geometrickém plánu označeno jako [číslo] byla v katastru uvedena jako součást parcely [číslo] a [číslo]“. Žalovaná pronajala pozemek [číslo] v roce 2008 [celé jméno svědka], který však užívá jen tu část pozemku, jež je pastvinou. Spornou část, kde se nachází sad, užívá výhradně žalobkyně. Žalovaná podle § 15 zákona č. 95/1999 Sb. zveřejnila zamýšlený převod pozemku parc. [číslo] přičemž ze strany třetích osob nebyly podány námitky. Okresní soud v rámci právního posouzení věci nejprve shledal naléhavý právní zájem žalobkyně dle § 80 o. s. ř. na požadovaném určení, má-li být„ napraveno pochybení v evidenci katastru nemovitostí a postaven na jisto rozsah vlastnictví žalobkyně“. Dále vycházel z toho, že pokud právní předchůdci žalobkyně (prarodiče) získali na základě dekretu prezidenta republiky a přídělové listiny v roce 1947 pozemek označený jako parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], tyto pozemky jimi byly nepřetržitě v dobré víře užívány, stejně tak rodiči žalobkyně a samotnou žalobkyní, všichni se chovali k těmto pozemkům jako k věci vlastní. Užívání těchto pozemků bylo a je v rozsahu, jak je vyznačeno v geometrickém plánu a jak vyplývá z ortofotomap. Rozsah užívání byl potvrzen svědky a byl patrný i při místním šetření – sporný pozemek je užíván v celém svém rozsahu jako sad. Nebylo prokázáno, že by sporný pozemek užíval někdo jiný než žalobkyně a její předci. Námitce žalované, že se žalobkyně nepřihlásila na výzvu dle § 15 zákona č. 95/1999 Sb., okresní soud nepřisvědčil, protože žalobkyně nemohla, vzhledem k rozsahu a velikosti sporných pozemků, rozpoznat, že by užívala cizí pozemek, domnívala se, že užívá pozemek jako její předci v souladu se zápisem v katastru nemovitostí. Rozpor mezi skutečným stavem a zápisem v katastru nemovitostí je podle názoru okresního soudu patrný až při porovnání zákresu území v katastrální mapě s ortofotomapou, což pro laika nemusí být na první pohled zřejmé. Byl to stát, kdo způsobil chybný zápis pozemků žalobkyně do katastru nemovitostí. To, že sporný pozemek žalovaný pronajal, ještě„ atributy vlastnického práva nenaplňuje“. Nájemce potvrdil, že sice věděl o rozsahu, ve kterém mu byl sporný pozemek pronajat, fakticky jej ale takto nikdy neužíval. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyně a její předci„ byli a jsou vlastníky sporného pozemku“ od roku 1947, a to v rozsahu, jak je uvedeno v geometrickém plánu. I kdyby byla pochybnost o rozsahu vlastnického práva, tak podle názoru okresního soudu„ došlo k vydržení sporného pozemku“, neboť pozemek užívala žalobkyně a její předci nepřetržitě, nerušeně a v dobré víře od roku 1947, tedy více než stanoví zákonná úprava (s poukazem na § [číslo] odst. 2 a § 1092 občanského zákoníku) O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž právo na jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni. Jednotlivé položky nákladů řízení v odůvodnění rozsudku vypočetl. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Především zdůraznila, že přestože byl většinou svědků shodně tvrzen průběh oplocení z 50. let s tím, že od této doby se nic nezměnilo a křoviska, která vysadil rovněž pan [příjmení], kopírují hranici užívanou právními předchůdci žalobkyně, okresní soud nevzal dostatečně v potaz svědeckou výpověď nájemce [celé jméno svědka]. Tento svědek si je vědom průběhu skutečné hranice pozemku, neboť jej od žalované koupil, avšak ke vkladu vlastnického práva (alespoň prozatím) nedošlo. Věděl, jaké pozemky kupuje, ale respektuje přirozenou hranici těchto pozemků s tím, že takto daný stav ponechává a byl si rovněž vědom toho, že mu za přirozenou hranici občas zaběhnou ovce. Žalovaná proto trvá na tom, že prokázala tvrzení, že se spornými částmi pozemků nakládá jako vlastník přinejmenším již od zamýšleného převodu zveřejněného v roce 2007, kdy následně realizovala (opět jako vlastník) prodej pozemku (neproběhl vklad) a nyní se realizuje právo vlastníka fakticky„ skrze užívání pozemku [celé jméno svědka]“. Žalované nikdo nezpochybnil výkon vlastnického práva sporných částí pozemků, a to prokazatelně více než 10 let (bráno od vyvěšení zamýšleného převodu). Žaloba byla ve věci podána až v roce 2019. Není také pravdou, že žalobkyně nemohla z ortofotomapy rozpoznat závadový stav. Z náhledu je naopak i pro laika zřejmé, jaký je průběh hranic pozemků a že tyto jsou zcela mimo„ přirozenou“ hranici bývalého oplocení a keřů. V tomto smyslu je rozdíl zcela patrný a je tedy uvěřitelné tvrzení svědka [celé jméno svědka], že ví, co kupoval, neboť rozloha sporných pozemků je skutečně markantní a nelze tvrdit, že si tohoto tvrzeného rozporu nebylo možno všimnout. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. 4. Žalobkyně v rámci vyjádření k napadenému rozsudku a k odvolání žalované navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznila, že svědeckými výpověďmi bylo potvrzeno, že rodina žalobkyně drží pozemky, které jsou předmětem sporu, od jejich přídělu v roce 1947, nepřetržitě je užívá a obhospodařuje v přesvědčení, že se jedná o jejich pozemky. Tyto pozemky od roku 1947, resp. od 50. let, kdy děda žalobkyně postavil po obvodu pozemků oplocení, jehož zbytky se na místě stále nachází, tvořily a stále tvoří funkční celek s přilehlými nemovitostmi žalobkyně (jedná se o sad). Od roku 1947 nikdo ohledně průběhu hranice mezi spornými pozemky nevznesl jakýkoliv nárok. Poukázala na splnění podmínek pro vydržení. 5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal na základě odvolání žalované napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, a odvolání žalované neshledal důvodným. Přesto odvolací soud přistoupil k nápravě pochybení, nepřesností a nedostatků, jichž se okresní soud dopustil ve výrokové části rozsudku, jakož i při jeho zdůvodnění. 6. Okresní soud nejprve správně shledal, že žalobkyně má ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem, pokud je její právní postavení k žalobou vymezené pozemkové parcele nejisté (je tvrzen nesoulad mezi stavem katastru nemovitostí a skutečným stavem) a náprava vyžaduje zápis do katastru nemovitostí. 7. V daném případě je dále nepochybné, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] a pozemku parc. [číslo] nacházejících se v [katastrální uzemí], obci [obec]. Žalovaná je vlastníkem bezprostředně sousedících pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Pro rozhodnutí věci je pak podstatné především skutkové zjištění, že právní předchůdci žalobkyně (její prarodiče a rodiče) užívali a žalobkyně dosud užívá své pozemky včetně části sousedních pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Tento„ zábor“ pozemků žalované byl pro účely tohoto sporu a zápisu do katastru nemovitostí vymezen geometrickým plánem a označen jako pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] O rozsahu užívání vlastních pozemků žalobkyní (jej