13 C 155/2023-28 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 21 558,40 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] písemně uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru, na jejím základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 17 184 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2656 Kč Tyto své povinnosti nesplnil v plném rozsahu, neboť splatil pouze částku 7 916 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, tudíž až ode dne [datum] je žalovaný v prodlení, v jehož důsledku vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky. Touto žalobou žalobkyně požadovala, aby ji žalovaný uhradili nesplacenou jistinu ve výši 16 028,55 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 229,24 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 7 713,70 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 462,90 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 833,61 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 272,54 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 287,77 Kč od [datum] do [datum], účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 529,85 Kč. 2. Žalobkyně dále uvedla, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni okamžikem zaplacení kupní ceny. 3. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne [datum] podepsal s původním věřitelem dokument s názvem Smlouva o úvěru [číslo] na částku 20 000 Kč, na jejímž základě žalovaný převzal částku 20 000 Kč s tím, že za to měl původnímu věřiteli vrátit celkem 37 184 Kč ve 14 splátkách po 2 656 Kč; RPSN byla ve vztahu k takto poskytnutému úvěru stanovena ve výši 272,44 %. Podle Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je výše úvěru stanovena na 15% p. a. Z žádosti o úvěr z téhož dne vyplývá, že žalovaný měl ke své finanční situaci uvést, že pracuje u [právnická osoba] [obec], u které je zaměstnán od února 2020. Uvedl, že má měsíční příjem 23 767 Kč a že má celkové měsíční výdaje na bydlení a energie ve výši 6 500 Kč bez jakéhokoli bližšího rozvedení či doložení. Soudu byly rovněž doloženy výplatní pásky žalovaného za období únor 2020 až duben 2020 a dohoda o změně pracovní smlouvy žalovaného ze dne [datum], podle které pracoval žalovaný v pracovním poměru na dobu určitou, a to do [datum]. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel se s žalobkyní domluvil na postupování souborů pohledávek s tím, že postoupení bude účinné zaplacením příslušné kupní ceny. Podle dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo postoupení pohledávky původního věřitele za žalovaným na žalobkyni. K úhradě kupní ceny za toto postoupení došlo dle předloženého výpisu z bankovního účtu dne [datum]. Z podání ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení předmětné pohledávky s tím, že je povinen ji zaplatit ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto přípisu. Tento přípis byl dle příslušného podacího archu dán k poštovní přepravě dne [datum]. Zástupce žalobkyně žalovaného naposledy před podáním žaloby vyzval dne [datum] k úhradě předmětného dluhu. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovaným dne [datum] uzavřel úvěrovou smlouvu na částku 20 000 Kč, přičemž tyto peněžní prostředky mu ještě týž den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 18. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povi