15 C 72/2023-40 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s tvrzením, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalované poskytla částku [částka], kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: zákonného úroku z prodlení z částky [částka], poplatku za uzavření smlouvy ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši 01 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky [částka] a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] a poplatkem za uzavření smlouvy v celkové výši [částka] a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] z částky [částka] ve výši [částka] 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz dne [datum], kdy žalovaná dne [datum] podala proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor. Namítala, že nebyla řádně žalobcem posouzena její úvěruschopnost a že RPSN/úrok byl stanoven v rozporu s dobrými mravy, dále že navrhuje úhradu částky [částka] ve splátkách. 3. Dne [datum] žalobce podal návrh na částečné zpětvzetí a na částečné zastavení řízení co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Soud návrhu vyhověl usnesením ze dne 26.4.2023, č.j. 15 C 72/2023-38, v právní moci dne [datum]. 4. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a k výzvě soudu ze dne [datum], aby se žalovaný vyjádřil v sedmi denní lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a s doložkou, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, se žalovaný nevyjádřil. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalované poskytla částku [částka], kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila, dále že žalovaná částečně plnila a dluží žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka], kterou měla vrátit do [datum], zaplaceno bylo pouze část. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. 10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 11. Žalobce vzal žalobu zpět ohledně dříve požadovaných úroků, poplatku a smluvní pokuty. 12. Avšak žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], zaokrouhlené na celé koruny. 14. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 15. O způsobu plnění dluhu soud rozhodl dle § 160 o.s.ř., s ohledem na vstřícné stanovisko žalobce soud umožnil žalované úhradu dluhu v režimu tzv. dobrodinní splátek ve splátkách přiměřených výši dluhu a zjištěným poměrům žalované, tedy ve výši [částka] měsíčně, když stanovil počátek povinnosti platit splátky, jejich splatnost a podmínku ztráty výhody splátek.