19 C 135/2023-24 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky celkem ve výši 40 559,99 Kč s příslušenstvím, představující úroky, částečně kapitalizované částkou ve výši 2 812,20 Kč a zákonné úroky z prodlení, částečně kapitalizovanými částkou ve výši 1 663,63 Kč. Uvedl, že dne [datum] právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], jako věřitel, uzavřel s žalovanou, jako dlužníkem, smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Vyjma poskytnuté částky se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč a úhradu za možnost splácet úvěr v hotovosti ve výši 4 500 Kč. Pokud jde o úrok, tento se žalovaná zavázala zaplatit pevnou částku ve výši 2 407 Kč. Žalovaná se celkovou částku na úhradu úvěru ve výši 46 480 Kč zavázala hradit v 14i měsíčních splátkách ve výši á 3 320 Kč. Žalovaná se zavázala nejpozději poskytnutý úvěr uhradit do [datum]. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, ke dni splatnosti úvěru se ocitla v prodlení. Poslední splátku uhradila dne [datum] ve výši 3 320 Kč a dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky, tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Uhrazené splátky žalobce započetl na úhradu dlužné jistiny i souhrnného poplatku. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplatit částku ve výši 14 815,58 Kč, představující dlužnou jistinu úvěru, částku ve výši 845,44 Kč představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částku 6 999,99 Kč představující úhradu za poskytnutí úvěru, částku ve výši 1 327,55 Kč představující úhradu za administrativní činnost a částku ve výši 2 571,43 Kč představující úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště. Součet shora uvedených částek činí 40 559,99 Kč. Dále žalobce požadoval uhradit částku 14 000 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu. Úrok žalobce kapitalizoval částkou ve výši 2 812,20 Kč a to za období od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení byl od doby prodlení do [datum] kapitalizován částkou 1 663,63 Kč. Od [datum] požaduje žalobce uhradit smluvní úrok ve výši 15% ročně z částky 14 815,58 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 15 661,02 Kč (14 815,58 Kč + úrok za dobu poskytnutí úvěru ve výši 845,44 Kč). Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které, došlo s účinností od [datum] k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byla žalované doručena do datové schránky fikcí dne [datum]. 3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že spol. [právnická osoba], jako věřitel, poskytl žalované, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná potvrdila, že jí byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnné poplatky (úrok + úhrada za poskytnutí úvěru + náklady na vyhodnocení úvěru + možnost inkasa v hotovosti) celkem částku 21 480 Kč. Na poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 46 480 Kč a to v 14i měsíčních splátkách po 3 320 Kč Součástí smlouvy je i ustanovení o výši úroku, kdy ve variantně splácení po dobu 14i měsíců je úrok ve výši 15% a RPSN ve výši 272,44 % Smluvní pokuta byla v tiskopise smlouvy uvedena ve výši 0,1% denně z dlužné částky a to za každý den prodlení. Smlouva je žalovanou řádně podepsána dne [datum]. 4. Ze splátkového kalendáře má soud za prokázáno, že žalovaná na úhradu úvěru hradila platby od [datum] do [datum] (6 plateb po 3 320 Kč), kdy celkem uhradila částku ve výši 19 920 Kč. 5. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky, kde byla žalovaná informována, že pohledávka spol. [právnická osoba] vůči žalované z nesplaceného úvěru byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, na základě které došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce. 6. Po právní stránce soud posoudil věc dle níže uvedených ustanovení: <i>7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 11. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. 12. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 15. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. 16. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalované, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, ale žalobce neprokázal, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Žalobce se ústního jednání účastnil v zastoupení, na informaci soudu, že věc bude posouzena dle pravidel o bezdůvodném obohacení v důsledku absence zkoumání bon