8 C 542/2022-33 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku včetně příslušenství, v žalobě uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] to tak že došlo k akceptaci žádosti žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů. Právní předchůdce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Žalovaný vyjádřil svůj souhlas se Smlouvou pomocí elektronického podpisu. [příjmení] svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet [číslo]. V rámci uzavřené Smlouvy žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení. Dle těchto specifických podmínek revolvingového úvěru se právní předchůdce zavázal převést částku uvedenou v Přehledu specifických podmínek revolvingového úvěru, jako odchozí úhradu z úvěrového účtu na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží či služeb. Jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu [číslo] právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost a na účet zprostředkovatele zaslal dne [datum] částku požadovaného úvěru ve výši 19 687Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr dle sjednaných specifických podmínek upravených v čl. III. Smlouvy, a to měsíčními splátkami specifikovanými v téže článku Smlouvy vždy ke dni jejich splatnosti. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením revolvingového úvěru. Od data prodlení jsou tak žalovanému účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 22,68 %. Právní předchůdce prohlásil poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni [datum]. Žalobce požaduje uhradit jistinu ve výši 41 750,44 Kč, poplatek ve výši 600Kč, smluvní pokutu ve výši 237,50 Kč, pojistné ve výši 599,25 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1543,94 Kč. Žalovaný svůj závazek neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne [datum] doplnila ohledně úvěruschopnosti žalovaného, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, sdělila, že žalovaný pobíral čistou mzdu ve výši 19 062 Kč, celkový příjem domácnosti žalovaného činil 39062 Kč, celkové měsíční náklady domácnosti 3000 Kč, další výdaje představuje splátka jiného úvěru ve výši 8567 Kč měsíčně. 3. Žalobkyně se z jednání omluvila. 4. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil. 1. Po provedeném dokazování bylo soudem zjištěno, a to z listiny označené jako Formulář o spotřebitelském úvěru-revolvingový úvěr, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, jejímž obsahem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému částku až do výše 40 000 Kč a to převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátku ve výši 3826 Kč. 2. Z listiny označené jako„ Číslo úvěru [číslo] Pan [příjmení] [jméno]“ bylo soudem zjištěno, že je na této listině uvedena dlužná částka k [datum] celkem 43294,38 Kč. Na listině je zaznamenáno v tabulce čerpání úvěru ve výši 19687 Kč dne [datum] a dne [datum] ve výši 20.000 Kč. Z listiny označené jako Odstoupení od smlouvy [číslo] je patrno, že právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy z důvodu nehrazení splátek ze strany žalovaného. 3. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému byla dne [datum] zaslána mzda ve výši 19512 Kč, dále bylo zjištěno, že splácí úvěr ve výši 8567 Kč a z výplatní pásky ze dne [datum] bylo ověřeno, že žalovaný měl hrubou mzdu za posledních 12 měsíců ve výši 22.146 Kč. 4. Z oznámení a smlouvy o postoupení pohledávky je patrno, že původní věřitel postoupil výše uvedené pohledávky za žalovaným žalobkyni a o postoupení pohledávky a o dlužné částce žalovaného písemně informoval. 5. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). <i>6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:</i> <i>9. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům [číslo] směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum], v řízení OPR- [právnická osoba] proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitel