15 C 220/2024-43 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění představující dluh z nesplaceného úvěru ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uzavřel se žalobkyní dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Její nedílnou součástí se staly také úvěrové podmínky, uzavřením smlouvy žalovaný měl stvrdit, že se s nimi seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy měla být věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku, které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalovaný byl v souladu se smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím Kreditní karty. Žalobkyně se tedy zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se smlouvou zavázal takto poskytnutý úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,06 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši , částka, . Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku , částka, . Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr tzv. zesplatnil ke dni , datum, . Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána dne , datum, doporučeně poštou. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, ke dni sepsání žaloby je pohledávka ve výši , částka, , která se skládá: neuhrazená jistina ve výši , částka, , náklady na vymáhání ve výši , částka, , smluvní pokuta účtovaná ve výši , částka, . Příslušenství pak představuje: úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši , částka, , žalobkyně dále uplatňuje svůj nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši, kdy tento činí celkem , částka, . Kapitalizovaný úrok z prodlení byl vypočten ode dne , datum, do dne , datum, , tj. do dne sepsání žalobního návrhu, a to sazbou 27,90 % ročně z jistiny, dále požaduje úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení z částky , částka, .2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz EPR 11143/2024-5 dne , datum, , který však usnesením ze dne , datum, byl zrušen, neboť se nepodařilo žalovanému doručit platební rozkaz do vlastních rukou.3. Žalovaný se k žalobním tvrzením žádným způsobem nevyjádřil.4. Soud v daném případě nařídil ústní jednání, zástupce žalobce se nedostavil, omluvil se, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 27.12.022, žalovaný na internetových stránkách společnosti žalobce vyplnil údaje a zaslal tzv. potvrzovací platby, poté mu byl poskytnut „revolvingový úvěrový rámec“ ve výši , částka, .6. Z úvěrových podmínek žalobkyně se podává, že v případě, že se klient opozdí s úhradami podle smlouvy, účtuje žalobkyně takzvaně účelně vynaložené náklady na vymáhání, například na upomínku a s tím, že účtuje také poplatky za poskytnutí úvěru, účtuje smluvní pokutu za nezaplacení dluhu řádně a včas.7. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému vyspecifikované finanční prostředky a že vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne , datum, , když soud měl k dispozici i výpis podacího archu, prokazující odeslání této předžalobní výzvy.8. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně neuzavřela řádně se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Žalovaný smlouvu podepsal pouze tzv. kódem dne , datum, , navíc dle soudu žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dále bylo z listin prokázáno, že žalovaný uhradil částku ve výši , částka, .9. Dle § 2395 obč. zák. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Dle § 1 odst. 2 o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. i bez návrhu soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží.14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatelů o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své tzv. bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.16. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povi