15 C 378/2023-32 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s obchodními podmínkami banky, dle které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl plně využívat. Dne [datum] byl uzavřen dodatek ke smlouvě, kterým žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši [částka]. Žalovaný splnil smluvní předpoklady pro poskytnutí tohoto kontokorentu v souladu s obchodními podmínkami a bylo mu dne [datum] schváleno používání kontokorentu a umožněno jeho čerpání na předmětném běžném účtu. Žalobce provedl vyhodnocení úvěru schopnosti klienta jako spotřebitele, posoudil, na základě informací, které mu žalovaný poskytl v žádosti, nedílnou součástí smlouvy jsou i podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Žalovaný však následně neplnil podmínky smlouvy a řádně nezaplatil, žalobce ke dni [datum] tzv. zesplatnil kontokorent. Dlužná pohledávka činila nesplacenou jistinu kontokorentu ve výši [částka], nesplacený smluvní úrok kapitalizovaný ve výši [částka], který je souhrnem nesplacených smluvních úroků od [datum] do [datum]. Žalobce neeviduje žádnou další platbu na úhradu kontokorentu ze strany žalovaného. Žalobce požaduje smluvní úrok od [datum] v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. od spotřebitelském úvěru. O zesplatnění kontokorentu žalobce žalovaného informoval prostřednictvím tzv. zesplatňujícího dopisu a vyzval jej k úhradě dlužných částek spolu s příslušenstvím. Celkový dluh ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku [částka], spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. Žalovanému byla zaslána dne [datum] předžalobním výzva, přesto dluh neuhradil. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR 54070/2023-7 ze dne 31.05.2023, který usnesením ze dne [datum] byl zrušen, neboť se nepodařilo jej řádně doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se žádným způsobem nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den [datum], k tomuto jednání se zástupce žalobce omluvil, žalovaný se nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu s o. s. ř. dostatečném časovém předstihu. Soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu provedených důkazů. 5. Z rámcové smlouvy [číslo] o službách banky, včetně platebních bylo zjištěno, že s žalovaným sjednali písemnou smlouvou vedení běžného účtu [číslo] kód banky [číslo], smlouva byla podepsána žalovaným osobně v [obec] dne [datum]. 6. Z dodatku [číslo] rámcové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že byl sjednán úvěr neúčelový nezajištěný ve výši kontokorentu [částka] s možností přečerpání běžného účtu č. [bankovní účet] se sjednanou RPSN 20,61 % Smlouvu dne [datum] žalovaný podepsal. 7. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu o finančních službách [číslo] následně dne [datum] dodatek smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru do výše [částka]. Žalovaný smlouvu osobně podepsal, uvedl potřebné údaje a následně průběžně vyčerpal částku [částka]. Dále bylo zjištěno, že žalovaný ničeho neuhradil, dlužná pohledávka představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši [částka] spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.) smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 11. Na základě tohoto zjištěného skutkového závěru s odkazem na citované zákonné ustanovení soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným jako spotřebitelem dle § 1810 o. z. byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr tzv. kontokorentní do výše [částka]. Žalovaný jej zčásti vyčerpal, avšak ničeho neuhradil, nesplnil své povinnosti stanovené smlouvou. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku žalovaným čerpaného úvěru spolu se smluvním úrokem. 12. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši odpovídající § 1970 o. z., ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následující po splatnosti žalované pohledávky. 13. Soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit přiznané částky v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek. 14. O náhradě nákladu řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci už zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. 15. Žalobkyně účtovala náklady pouze soudního poplatku ve výši [částka] stanoveného dle zákona o soudních poplatcích, jiné náklady řízení nepožadovala. 16. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit požadované náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.