20 C 448/2023-53 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 13 800 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytla dne [datum] žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zápůjčku do [datum] společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně ani včas, žalovaný ničeho neuhradil. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum] neuhradil ničeho. 2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. 3. Z listiny označené smlouva o zápůjčce [číslo] bez uvedení data soud zjistil, že není opatřena podpisy smluvních stran, jejím předmětem je poskytnutí zápůjčky 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z listiny označené standardní informace o zápůjčce TETIČKA [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že na místě podpisu žalovaného je pouze uvedeno:„ Digitálně podepsáno ([číslo])“. 4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] soud zjistil, že téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč pod variabilním symbolem: [číslo]. 5. Ze sdělení banky [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl majitelem a disponentem bankovního účtu [číslo] na který byla dne [datum] připsána platba 10 000 Kč pod variabilním symbolem: [číslo] z účtu č. [bankovní účet] vedeného [právnická osoba] 6. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 13 800 Kč do tří dnů. Z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že téhož dne zástupce žalobkyně zaslal žalovanému zásilku. 7. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacího lístku ze dne [datum], realizační smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum], realizační smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] a rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni. 8. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. 9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. 11. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru: 16. Soud nemá za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného a ani právní předchůdkyně žalobkyně. Nebylo prokázáno, že by žalovaný nebo právní předchůdkyně žalobkyně podepsali elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní. 17. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy (tj. poplatek ve výši 3 800 Kč). 18. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 19. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C [číslo]), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. 20. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr v