12 C 217/2025-22 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši ve výši 70 644 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 58 800 Kč od , datum, do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný byl upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, . Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 14 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 42 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 16 800 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Zároveň žalobkyně požaduje smluvní pokutu kapitalizovanou ve výši 11 844 Kč, která byla účastníky sjednána pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru, a to ve výši 0,1 % p. d. za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: z dokumentu označeného „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, a kopie OP žalovaného soud zjistil, že byla vyhotovena listina smlouvy datovaná , datum, , kde jako úvěrující je označena žalobkyně a jako úvěrovaný žalovaný, předmětem je nezajištěný bezhotovostní úvěr do výše 30 000 Kč, jsou zde uvedeny podmínky poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 5 517,16 %, úroková sazba ve výši 40 % p. m.) a jeho splácení. Smlouva není opatřena podpisem žalovaného, u jména žalovaného není ničeho uvedeno. Ani důkaz o zaslání SMS s verifikačním kódem nabyl žalobkyní označen.5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného a z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že na účet žalovaného byly v souladu se smlouvou o úvěru připsány platby v celkové výši 42 000 Kč v , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, .6. Z listiny označené „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, byl úvěr pro opakované porušování smluvních podmínek zesplatněn.7. Z výpisu z účtu žalovaného ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně disponovala tímto výpisem před sjednáním smlouvy o spotřebitelském úvěru.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 88 692,59 Kč z titulu smlouvy o úvěru do tří dnů. Z potvrzení o podání zásilky ze dne , datum, soud zjistil, že téhož dne byla žalovanému zaslána zásilka.9. Smlouvou o postoupení pohledávek a žádostí o čerpání se soud v odůvodnění nezabývá, neboť není zřejmá žádná souvislost těchto dokumentů s projednávaným předmětem sporu.10. Po skutkové stránce má soud z předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně poukázala žalovanému na jeho bankovní účet v , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku celkem 42 000 Kč, žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil (žalovaný ani netvrdil, ani neprokázal jakoukoli úhradu). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou.11. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.12. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.13. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.14. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:18. Soud nemá za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu (nebyl předložen ani důkaz o podpisu, ani důkaz o odeslání SMS kódu žalovaným k potvrzení smlouvy. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.19. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě v celém rozsahu vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované nároky vyplývající pouze ze smlouvy. In obiter dictum lze ještě uvést, že nebyla prokázána ani tvrzení žalobkyně o řádném zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, a i v případě uzavření předmětné smlouvy mezi stranami, tato by byla pro rozpor se zákonem absolutně neplatná. Stejně tak absolutně neplatná by byla i pro rozpor s dobrými mravy s ohledem RPSN ve výši 5 517,16 %.20. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu – poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.21. Pokud jde o jistinu samotnou, z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 42 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 42 000 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně je bezdůvodným obohacením žalovaného, a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vydání výzvou ze dne , datum, , jíž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do , datum, . Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku), a to konkrétně ode dne , datum, .22. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zcela zamítl z důvodu neprokázání uzavření (případně také absolutní neplatnosti) s