13 C 318/2020-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce ([příjmení] [anonymizována tři slova]) uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce znějící na částku 15 000 Kč, dne [datum] na částku 15 000 Kč a dne [datum] na částku 22 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit spolu s prve uvedenou půjčkou poplatek ve výši 3 000 Kč (úrok), 3 000 Kč (administrativní poplatek), 6 000 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek). Ve smlouvě na druhou uvedenou půjčku poplatek ve výši 3 000 Kč (úrok), 3 000 Kč (administrativní poplatek), 6 000 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek). Ve smlouvě na poslední uvedenou půjčku poplatek ve výši 3 080 Kč (úrok), 4 400 Kč (administrativní poplatek), 8 800 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 x 15 000 Kč a 1 x 22 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření jednotlivých smluv. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku ve výši 27 000 Kč (resp. 38 280 Kč) v 60 týdenních splátkách po 450 Kč (resp. 58 týdenních splátkách po 660 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaný zaplatila celkem částku 11 750 Kč na prve uvedenou půjčku, 17 670 Kč na druhou uvedenou půjčku a částku 33 700 Kč na poslední uvedenou půjčku. Ke dni postoupení činila pohledávka u prve uvedené půjčky celkem částku 12 444,44 Kč na jistině, a 3 555,56 Kč na hotovostním inkasu, žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 19,38 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení, částečně kapitalizované. U druhé půjčky činí pohledávka částku 7 840 Kč na jistině a 2 240 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek, žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení, částečně kapitalizované. U třetí půjčky činí pohledávka částku 3 526,92 Kč na jistině a 1 053,08 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek, žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení, částečně kapitalizované. Žalobkyně o úhradě dlužné částky žalovaného upomínala. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím vyplnění formuláře, tzv. zákaznické karty, a žalovaným doložených listin v zákaznické kartě uvedených. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud provedl dokazování smlouvami o půjčce ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], smluvními podmínkami smluv o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. podacího lístku ze dne [datum], zákaznickými kartami žalovaného ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] a předžalobní výzvou k úhradě ze dne [datum] vč. podacího lístku z téhož dne. 4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne [datum], [datum] a dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o půjčce, na základě nichž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti částku 22 000 Kč, 15 000 Kč a 15 000 Kč, a tak učinil, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté částky společně s poplatkem ve výši 16 280 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit 38 280 Kč u chronologicky prve uzavřené půjčky, s poplatkem ve výši 12 000 Kč (tj. celkem 27 000 Kč) u chronologicky druhé a třetí uzavřené smlouvy. Poplatek se skládá z úroku, administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jak je rozepsáno v odst. 1 tohoto rozsudku. Dlužná částka měla být splacena v 58 pravidelných týdenních splátkách po 660 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy, u druhé a třetí smlouvy v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 450 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil částku 33 700 Kč na prve uzavřenou půjčku, 17 670 Kč na druhou uzavřenou půjčku a částku 11 750 Kč na poslední uzavřenou půjčku, tyto platby byly částečně započteny na jistinu a částečně na poplatky. Pohledávky byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni. Žalobkyně žalovaného o úhradu dlužných částek upomínala. 5. Žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) zjišťovala od žalovaného jeho úvěruschopnost s výsledkem, že žalovaný pracoval jako prodavač u [právnická osoba] s měsíčním čistým příjmem v říjnu 2017 ve výši 9 316 Kč, v lednu 2018 ve výši 9 333 Kč a v dubnu 2018 ve výši 13 536 Kč (ve všech případech zaměstnán na dobu určitou do [datum]). Bydlel v nájmu jakožto spolubydlící s nájmem/inkasem 500 Kč (v měsíci lednu 2018 na zákaznické kartě tento údaj není uveden). Výdaje domácnosti činily v říjnu 2017 a lednu 2018 částku 4 000 Kč, v dubnu 2018 částku 5 000 Kč. V lednu 2018 činily měsíční splátky úvěrů žalovaného celkem částku 2 970 Kč, v dubnu 2018 celkem 4 995 Kč. Použitelný příjem tak činil v měsíci říjnu 2017 částku 4 500 Kč, v lednu 2018 částku 6 970 Kč a v dubnu 2018 částku 10 495 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že ke sjednání úvěru došlo po [datum], je třeba podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na právní posouzení věci použít tento zákon a zákon č. 257/2016 Sb., neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z. 7. Smlouvy soud posoudil podle § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluh