19 C 1/2020-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 30. 7. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 5 449 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] na ní navazující smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému dne 20. 12. 2017 na jeho účet částku 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě do 3. 4. 2018. Jelikož žalovaný této své povinnost včas a řádně nedostál, byla mu původní věřitelkou účtována smluvní pokuta dle čl. 12 odrážka [číslo] smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za období od 4. 4. 2018 do 31. 10. 2019 ve výši 949 Kč. Původní věřitelka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 s účinností ke dni 27. 11. 2019 postoupila svou pohledávku za žalovaným ve výši 5 449 Kč na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 1. 2020. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne 9. 7. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listin založených ve spise dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně dokládá právní subjektivitu žalobkyně. 5. Z rámcové smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 12. 2017, jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 12. 2017 a profilu žalovaného jakožto klienta právní předchůdkyně žalobkyně [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 19. 12. 2017 rámcovou smlouvu o úvěru a na jejím podkladě smlouvu o úvěru [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku 4 500 Kč a žalovaný se zavázal ve lhůtě 44 dnů tuto částku původní věřitelce vrátit. Úrok byl sjednán ve výši 1 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky dle bodu 12 odrážky [číslo] smlouvy o úvěru. 6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy seznámen s jeho právy a povinnostmi vyplývajícími mu z uzavírané smlouvy o úvěru. 7. Z výpisu z účtu původní věřitelky ze dne 20. 12. 2017 a faktury [číslo] z 20. 12. 2017 se podává, že původní věřitelka převedla na účet č. [bankovní účet] částku 4 500 Kč a že téhož dne vystavila žalovanému fakturu na zaplacení částky 4 500 Kč se splatností dne 2. 2. 2018. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 včetně její přílohy, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 30. 10. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 9. 1. 2020 žalobkyně doložila, že původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 5 449 Kč na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původní věřitelky ze dne 7. 1. 2020 podaným k poštovní přepravě dne 9. 1. 2020. 9. Výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 7. 2020 včetně poštovního podacího archu z 10. 7. 2020 žalobkyně doložila, že její právní zástupce žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne 9. 7. 2020 podanou následujícího dne k poštovní přepravě. 10. Žalobkyně netvrdila, že by zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného a ani z předložených listin tato skutečnost nevyplývá. 11. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím bankovního převodu na jeho účet č. [bankovní účet] dne 20. 12. 2017 částku 4 500 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, ani následně po postoupení pohledávky žalobkyni na předmětný závazek ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřila úvěruschopnost žalovaného. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 odeslaným mu dne 9. 1. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2020 odeslanou mu následujícího dne. 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 13. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaný byl spotřebitelem. Dle ustanovení § 419 z. č. 89/2012Sb, občanský zákoník (dále jen „o. z.“)„ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 14. V daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala. 15. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. o. z., uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěryschopnost zakotvuje směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěryschopnosti žalovaného je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též I US 199/11). 16. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 4 500 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (4 500 Kč), a částkou, kterou jí, popř. po postoupení pohledávky žalobkyni žalovaný uhradil (0 Kč). Žalovaná pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. 17. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani platně stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (4 500 Kč) až od 30. 7. 2020, tj. ode dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 18. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neprokázala platné uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněné smluvní pokuty, soud žalobu co do částky 949 Kč představující smluvní pokutu, částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 538,64 Kč a záko