8 C 290/2020-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] ve znění jeho doplnění domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako dlužného plnění ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka]. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované kontrolou databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou dokumentů předložených při sepisování evidenční karty klienta, kontrolou v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle podkladů zaznamenaných v evidenční kartě a vyhodnocením příslušné lokality bydliště na základě vědomostí z praxe. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobkyni pouze splátky v celkové výši [částka] a dále již na svůj závazek ničeho nehradila, stal se celý zbylý dluh žalované vůči žalobkyni splatným ke dni [datum]. Žalobkyně žádala přiznat rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, ovšem pouze od doby původně sjednané splatnosti smlouvy, tj. od [datum], byť by mohla požadovat úrok z prodlení za dobu delší. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou [anonymizováno] republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení). 4. [celé jméno žalované] dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši [částka] v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala splatit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu úrokem [částka], poplatkem za zpracování a doručení úvěru [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] s první splátkou splatnou dne [datum]. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně, RPSN činila 195,34 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala od žalobkyně částku [částka] při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru). V den podpisu smlouvy žalovaná vyplnila se zástupkyní žalobkyně evidenční kartu, v níž uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, nevlastní vůz ani nemovitost. U kolonky adresy výběru není uvedeno, kolik žije v domácnosti vyživovaných osob ani počet osob žijích v domácnosti celkově. Žalovaná dále uvedla, že pracuje na plný pracovní úvazek u [právnická osoba], což žalobkyně nijak neověřovala, nevyžádala si žádné doklady k zaměstnání žalované. Žalovaná uvedla, že její měsíční mzda činí [částka], její„ jiné“ náklady činí [částka] a výdaje na půjčky u [právnická osoba] pak [částka], náklady na nájemné zůstaly nevyplněny. Disponibilní zůstatek žalované byl v kartě zaznamenán ve výši [částka]. Jediným dokumentem, který zástupkyně žalobkyně při podpisu evidenční karty ověřila u žalované, byl občanský průkaz, žádné další dokumenty k osvědčení uváděných skutečností nepožadovala (evidenční karta klienta). Žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář). 6. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, uhradila žalobkyni pouze ve 43. týdnu roku 2017 částku [částka], v 9. týdnu roku 2018 částku [částka], v 10. týdnu roku 2018 částku [částka], v 16. týdnu roku 2018 částku [částka] a ve 49. týdnu roku 2018 částku [částka] (tabulka splátek). Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou téhož dne (předžalobní výzva včetně podacího archu). 7. Pop stránce soud věc posoudil následovně: 8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] 2008 ze dne [datum], které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. V smlouvy o spotřebitelském úvěru. 9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. [právnická osoba] GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalované) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované žalobkyně dokládala tzv. evidenční kartou klienta, v níž však některé podstatné údaje schází (počet osob v domácnosti, počet vyživovaných osob, kolik činí platby za nájemné) nebo nejsou uváděné údaje nijak doloženy – v kartě dokonce není žádný záznam o tom, že by pracovnice žalobkyně ověřila u žalované jiný doklad než občanský průkaz. To vše za situace, kdy zjištěné majetkové poměry jsou dle získaných údajů pro úvěruschopnost hraniční: použitelný měsíční zůstatek žalované měl činit [částka] a odečteme-li od něj splátku úvěru [částka] měsíčně (4 x týdenní splátka [částka]), získáme zůstatek [částka], z nějž musela žalovaná ještě pokrýt minimálně náklady na nájemné. 14. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalované. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ