13 C 360/2020-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce ([příjmení] [anonymizována tři slova]) uzavřel dne [datum] na částku 15 000 Kč a dne [datum] se žalovanou smlouvu o půjčce znějící na částku 25 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit spolu s půjčkou ve výši 15 000 Kč poplatek ve výši 3 000 Kč (úrok), 3 000 Kč (administrativní poplatek), 6 000 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek). Ve smlouvě na půjčku ve výši 25 000 Kč poplatek ve výši 3 500 Kč (úrok), 5 000 Kč (administrativní poplatek), 10 000 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření jednotlivé smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit částku ve výši 27 000 Kč u smlouvy uzavřené dne [datum] v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, na druhou smlouvu částku ve výši 43 500 Kč v 58 týdenních splátkách po 750 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaná zaplatila celkem částku 6 450 Kč na půjčku ve výši 15 000 Kč, částku 18 100 Kč na půjčku ve výši 25 000 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka u půjčky na 15 000 Kč celkem částku 15 000 Kč na jistině, 1 050 Kč na administrativní činnost, 4 500 Kč na hotovostním inkasu, žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení, částečně kapitalizované. U druhé půjčky činí pohledávka částku 5 439,17 Kč na jistině, 3 500 Kč na úroku, 5 000 Kč na administrativní činnost, 4 160,83 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek, žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení, částečně kapitalizované. Žalobkyně o úhradě dlužné částky žalovanou upomínala. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím vyplnění formuláře, tzv. zákaznické karty, a žalovanou doložených listin v zákaznické kartě uvedených. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud provedl dokazování smlouvami o půjčce ze dne [datum] a ze dne [datum], smluvními podmínkami smluv o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. podacího lístku ze dne [datum], zákaznickými kartami žalované ze dne [datum] a ze dne [datum] a předžalobní výzvou k úhradě ze dne [datum] vč. podacího lístku ze dne [datum]. 4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne [datum] a dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvy o půjčce, na základě nichž se věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti částku 25 000 Kč a 15 000 Kč, a tak učinil, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem ve výši 18 500 Kč, tj. celkem se zavázala vrátit 43 500 Kč, resp. s poplatkem 12 000 Kč (tj. celkem 27 000 Kč). Poplatek se skládá z úroku, administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jak je rozepsáno v odst. 1 tohoto rozsudku. Dlužná částka měla být splacena v 58 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy, u druhé smlouvy v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 450 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 18 100 Kč na půjčku ve výši 25 000 Kč, částku 6 450 Kč na půjčku ve výši 15 000 Kč, tyto platby byly částečně započteny na jistinu a částečně na poplatky. Pohledávky byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni. Žalobkyně žalovanou o úhradu dlužných částek upomínala. 5. Žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) zjišťovala od žalované její úvěruschopnost s výsledkem, že žalovaná pracovala jako pracovnice výdeje u [právnická osoba] v září 2017 s měsíčním čistým příjmem 13 393 Kč, v prosinci 2017 s čistým měsíčním příjmem 13 572 Kč. Bydlela v nájmu na shodné adrese, když v září 2017 měla údajně nájemné/inkaso 2 000 Kč a osobní výdaje 6 000 Kč, v prosinci 2017 nájemné/inkaso již pouze 1 000 Kč a osobní výdaje 5 000 Kč, a dále splátku úvěru v celkové výši 3 375 Kč. Výdaje domácnosti činily v září 2017 částku celkem 8 000 Kč, použitelný příjem tak činil 5 393 Kč. V prosinci 2017 činily výdaje žalované částku celkem 9 375 Kč, použitelný příjem tak činil 4 197 Kč. Žalovaná měla v době uzavření smluv jedno nezaopatřené dítě. 6. Vzhledem k tomu, že ke sjednání úvěru došlo po [datum], je třeba podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na právní posouzení věci použít tento zákon a také zákon č. 257/2016 Sb., neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z. 7. Obě smlouvy soud posoudil podle § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s