13 C 368/2020-64 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. V žalobě uvedla následující: Smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřela se žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované revolvingový bezhotovostní úvěr na dobu neurčitou, který měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami, s možností opakovaného čerpání žalovanou až do výše 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně podle čl. IV odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12, 5 % z každé čerpané částky úvěru dle čl. IV odst. 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12, 5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla v souladu s čl. V. smlouvy a bodu 9.9. obchodních podmínek sdělována žalované vždy ve výpisu obsahujícím soupis splatných částek. Minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku 60 663 Kč, z celkové čerpané výše úvěru neuhradila jistinu úvěru ve výši 32 999,56 Kč. V souvislosti s prodlením žalované vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 32 999,56 Kč, a to ode dne splatnosti dne [datum] uvedeném v posledním vydaném výpisu do úplného zaplacení jistiny dluhu. Dále žalobkyni vznikl nárok na úrok z úvěru ve výši 8, 5 % měsíčně podle čl. IV odst. 1 smlouvy, a to z částky 32 999,56 Kč ode dne [datum] do dne splatnosti [datum] uvedené v posledním vystaveném výpisu. Dále žalobkyně požaduje podle čl. VI. odst. 1 písm. a) náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované se splácením kterékoli částky ve výši 250 Kč. Žalobkyni tak náleží nárok na účelně vynaložené náklady v celkové výši 895,38 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila ani k předžalobní výzvě žalobkyně. Zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo právní předchůdkyní provedeno formou podání žádosti o úvěr, kde žalovaná uznala a potvrdila, že poskytla právní předchůdkyni žalobkyně pravdivé, správné a úplné informace. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyni žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], smlouvu o revolvingovém úvěru až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v minimální výši odpovídající 12,5 % z nesplaceného úvěru nebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem částku 60 663 Kč Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru jsou Obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěr nesplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (resp. od přechodného postupitele, [právnická osoba], když právní předchůdce žalobkyně v pozici postupitele na přechodného postupníka – [právnická osoba] postoupil předmětnou pohledávku smlouvou ze dne [datum]), což žalované oznámila dopisem ze dne [datum]. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně z téhož dne, která byla žalované podle podacího archu odeslána téhož dne. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila. Žalovaná tak žalobkyni dluží částku 32 999,56 Kč na jistině. Zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo právní předchůdkyní provedeno pouze formou podání žádosti o úvěr, kde žalovaná uznala a potvrdila, že poskytla právní předchůdkyni žalobkyně pravdivé, správné a úplné informace, kdežto žádné informace o zkoumání úvěruschopnosti žalované v žádosti ani v jiných listinách obsaženy nejsou. 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka 32 999,56 Kč, žalovaná z této částky žalobkyni nevydala ničeho ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechala. 5. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 6. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017 č.j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ <b>14. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované podle údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr (avšak ty zcela absentují). Žalobkyně ani netvrdila, že by jakékoli údajně žalovanou uváděné údaje tato doložila.</b> 15. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně dostatečné. Soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. 16. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná čerpala od žal