15 C 244/2021-27 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 13. 2. 2018, [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy poté, co ověřil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 5 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,34 % ročně sjednanou v čl 1.4 Smlouvy, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 10 800 Kč, celkem 60 týdenními splátkami po 810 Kč, počínaje 20. 2. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 4. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Původnímu věřiteli vzniklo následující den po dni splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni 29. 11. 2019 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 3 100 Kč, dále neuhradil ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 45 500 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 18 500 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 394,17 Kč za období od 10. 4. 2019 do 29. 11. 2019, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za ve výši 1 659,94 Kč za období od 17. 4. 2019 do 29. 11. 2019, úroků ve výši 19,34 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal dlužný žalovanou částku. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] z Karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 13. 2. 2018, soud zjistil, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 13. 2. 2018 mezi společností [právnická osoba], a žalovaným jako Zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy. Zákazník si zvolil hotovostní režim splátek s tím, že původní věřitel poskytuje Zákazníkovi úvěr v částce 27 000 Kč, a že Zákazník se zavazuje zaplatit původnímu věřiteli za tento úvěr poplatek, jenž je tvořen úrokem ve výši 5 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 10 800 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí 48 600 Kč. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou osoby uvedené v článku 2.3 smluvních podmínek, v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první po poslední činí 810 Kč, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výši uvedené částky úvěru. Dále se původní věřitel a Zákazník v článku 5.1 smluvních podmínek dohodli, že v případě prodlení Zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové částky, má původní věřitel právo na úhradu celé dosud nesplacené jistiny včetně zákonného úroku z prodlení. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 29. 11. 2019 mezi společností [právnická osoba], jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, podle které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, poslaného dle podacího lístku dne 13. 12. 2019, má soud za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 9. 2020, odeslané dle podacího lístku následujícího dne, soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby řádně vyzván s tím, že Zákazník uhradil na tento dluh pouze částku 3 100 Kč. 7. Přípisem zdejšího soudu ze dne 23. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o úvěr, že jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 28 044 Kč, že nemá vyživovací povinnosti k žádné další osobě, a že nemá žádné jiné půjčky. Žalobkyně na podporu svých tvrzení předložila Kartu zákazníka a Smlouvu o spotřebitelském úvěru (obojí již spisem), dále Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, dodatek k pracovní smlouvě žalovaného a výplatní pásky žalovaného za období [číslo], [číslo] a [číslo]. 8. Ze shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: dne 13. 2. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 27 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 21 600 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 810 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatil pouze částku ve výši 3 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po vzniku práva na zaplacení zbývající části dluhu převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni a tuto skutečnost mu písemně oznámila. Žalovaný na úhradu zbylé části jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzván. 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 10 smlouvy o spotřebitelském úvěru. 11. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebi