15 C 258/2021-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 23. 4. 2018, [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy poté, co ověřil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,38 % ročně sjednanou v čl 1.4 Smlouvy, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč, celkem 60 týdenními splátkami po 300 Kč, počínaje 30. 4. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 6. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Původnímu věřiteli vzniklo následující den po dni splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 18. 6. 2019, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni 15. 1. 2021 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne15. 11. 2021. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 11 750 Kč, dále neuhradil ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 500 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 861,24 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 388,76 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků za období od 18. 6. 2019 do 15. 1. 2021 ve výši 1 512,61 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od 18. 6. 2019 do 15. 1. 2021 ve výši 760,99 Kč, úroků ve výši 19,38 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 861,24 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 861,24 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal dlužný žalovanou částku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Dne 23. 4. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 300 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatil pouze částku ve výši 11 750 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po vzniku práva na zaplacení zbývající části dluhu převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni a tuto skutečnost mu písemně oznámila. Žalovaný na úhradu zbylé části jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění před podáním žaloby vyzván. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 5. Přípisem zdejšího soudu ze dne 26. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o úvěr, že jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 25 502 Kč, a že žije s rodiči. Žalobkyně na podporu svých tvrzení předložila Kartu zákazníka a Smlouvu o spotřebitelském úvěru (obojí již spisem) a dále Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 1. 7. 2020. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017