15 C 353/2020-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne poskytla žalovanému zápůjčku ve výši [částka], a to převodem na bankovní účet, jehož číslo dlužník jakožto žadatel uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Obchodní podmínky. Smluvní strany si dohodly, že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku na základě žádosti žalovaného. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách Ferratum, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s Obchodními podmínkami, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do [datum]. Žalovaný poskytnutou zápůjčku řádně a včas nevrátil a neučinil tak ani po výzvě žalobkyně. Společnost [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal. 3. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby. 4. Přípisem zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, resp. formou textové zprávy SMS. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne [datum] na bankovní účet žalovaného částku [částka] a žalovaný se jí zavázal vrátit uvedenou částku a zaplatit poplatek za zpracování a poskytnutí půjčky ve výši [částka], nejpozději dne [datum]. Práva a povinnosti smluvních stran včetně způsobu sjednání smlouvy byly upraveny obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, které byly nedílnou součástí smlouvy. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován o jeho právech a povinnostech z uzavírané smlouvy. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že si svůj závazek řádně a včas nesplnil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Změna na straně věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 6. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“, přičemž dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat předmětnou pohledávku. 7. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí půjčky došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti. 15. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 16. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o půjčce, resp. spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z předložených příjmů nelze dojít k závěru, že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet. Žalované jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut,