16 C 330/2021-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021, domáhá zaplacení částky 16 757 Kč s příslušenstvím uvedeným výše ve výroku rozsudku. Žalobkyně v žalobě tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 4. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřitelce částku 16 000 Kč a dále částku 13 967 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené penžení prostředky za řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 2 862 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 388 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 717 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 500 Kč, poslední splátku byl žalovaný povinen uhradit nejpozději do dne 28. 6. 2019. Žalovaný však částky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 25. 1. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena z původní věřitelky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). K výzvě soudu ať uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: [právnická osoba], jako věřitelka a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 4. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitelka žalovanému poskytla částku ve výši 16 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že hotovost v částce 16 000 Kč převzal. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje uhradit věřitelce poplatek za zápůjčku ve výši 13 967 Kč, který se skládá z úroku 2 862 Kč, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 388 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 717 Kč. Dále je v textu smlouvy, že celkovou dlužnou částku se dlužník zavazuje uhradit v 60 týdenních splátkách po 500 Kč (Prokázáno smlouvou o zápůjčce.) Před uzavřením smlouvy vyplnil žalovaný zákaznickou kartu, ve které uvedl údaje o svých příjmech a výdajích, které původní věřitelka ověřila proti pracovní smlouvě (prokázáno kartou zákazníka). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas (prokázáno přehledem úhrad, navíc žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by hradil více, než tvrdí žalobkyně). [právnická osoba], a žalobkyně, uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, podle které [právnická osoba], postoupila své pohledávky za dlužníky uvedenými v příloze smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek). V příloze uvedené smlouvy je uvedena pohledávka za žalovaným (prokázáno přílohou smlouvy). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Po právní stránce soud posoudil vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle uvedeného ustanovení přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § [číslo] odst. 1 věty první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Smlouva byla uzavřena v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši 16 000 Kč. Účastníci si dále platně sjednali pevný smluvní úrok, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Pokud jde o úrok, na str. 1 smlouvy je výslovně uvedeno, že sjednaná úroková sazba je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Doba trvání smlouvy je přitom podle čl. 9 do doby splatnosti poslední splátky. Ze smlouvy nevyplývá, že by měl žalovaný po skončení řádné doby trvání smlouvy hradit další úrok ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Požadavku na úhradu úroku tedy soud vyhověl pouze co do částky 2 862 Kč (sjednaný pevný úrok za řádnou dobu trvání smlouvy), ve zbytku požadavku úroku soud žalobu zamítl. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil ve smluvně sjednaném termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení. Žalobkyně je oprávněna domáhat se dlužné částky po žalovaném, neboť žalovanému bylo ze strany původní věřitelky oznámeno, že pohledávka za ním byla postoupena na žalobkyni (srov. § 1881 a § 1882 odst. 1 o. z.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 18 469 Kč, tedy z 79,5 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 4 763 Kč, tedy z 20,5 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 59 % (79,5 – 20,5) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč (podle položky 2 odst. 1 sazebníku soudních poplatků); z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 59 % z částky 2 252 Kč, tj. na částku 1 329 Kč. Podmínky pro přiznání nižší náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což je soudu známo z úřední činnosti) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).