19 C 333/2021-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 26. 5. 2007 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce podle smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 192 Kč. Splatnost poslední splátka byla stanovena na 31. 5. 2008. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 7. 2007. 2. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 31. 5. 2008 činila dlužná jistina částku 4 761,79 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 3 314,21 Kč. Dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena žalobci jako novému věřiteli. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2.100 Kč. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 18. 12. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 8 076 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 8 076 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 761,79 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 3 314,21 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 024,69 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky 8 076 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 3. Dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodoval na základě obsahu spisu účastníků v této věci a v řízení provedených listinných důkazů i přes to, že došlo k částečnému zamítnutí žaloby. Zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení těchto důkazů soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů (smlouva o půjčce - spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami, smlouva o postoupení pohledávky s přílohou seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu odeslání, předžalobní výzva) má soud za prokázaný skutkový stav jak jej vylíčil žalobce a je rekapitulován shora. 5. Právní vztah mezi účastníky posoudil soud následovně: Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obč. zák.“. 7. Podle § 657 obch. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 273 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 8. Dle § 365 věty první obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 věty první obch. zák je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 502 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 10. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 11. V dané situaci má soud za to, že je třeba aplikovat § 165 z. č.257/2016 Sb. podle kterého:“ posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle ustanovení § 86 se použije, dojde-li ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru sjednaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Úvěr byl jen na úroku z úvěru do 18. 12 2020 navýšen o téměř 100% a dále na poplatku z úvěru navýšen o dalších 100%. Právní předchůdce žalobkyně nijak nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. 12. Soud rovněž nemohl přehlédnout, že současný věřitel – žalobkyně nabyla pohledávku v roce 2021. Přitom již od účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. a posléze z. č. 257/2016 Sb. je při posuzování spotřebitelského úvěru (tím vztah jednoznačně je) posuzována otázka zkoumání úvěry schopnosti. Žalobkyni je toto bez pochyb známo, u zdejšího soudu již několik let podává množství žalob na plnění z titulu spotřebitelských úvěrů, když pohledávky od původních věřitelů skupuje. Žalobkyně tedy musela vědět, že smlouvu, z které pohledávku postoupením v roce 2021 nabyla a nyní ji uplatňuje, pokud by byla uzavřena v posledních téměř 11 letech, by bylo nutno považovat za absolutně neplatnou, protože nesplňuje základní požadavky zákona z hlediska ochrany spotřebitele (zkoumání úvěruschopnosti). Právní předchůdce žalobkyně nijak nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Přesto se žalobkyně o své vůli rozhodla, se znalostí již téměř 11 let uplatňovaných právních požadavků na vztahy ze spotřebitelských úvěrů, takou problematickou pohledávku odkoupit a u soudu ji uplatnit. Je nutno zdůraznit, že žalobkyně nebyla v pozici věřitele, který za daného právního stavu smlouvu řádně uzavřel, a teprve v průběhu vztahu se nároky na platnost smlouvy změnily. Postoj soudu není ojedinělý, soud v tomto směru vidí paralelu i s rozhodnutími vyšších soudů a Ústavního soudu v otázce rozhodčích nálezů vydaných na základě neplatných rozhodčích doložek. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 996/18, ze dne 4. 6. 2019:„ Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011 (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“ 13. Žalobkyně tedy vědomě vstoupila do právního vztahu, o kterém musela vědět, že je minimálně z hlediska morálky problematický. Soud proto jejímu nyní uplatněnému právu nemůže poskytnout ochranu z titulu platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť takto uplatněnou pohledávku považuje za v rozporu s dobrými mravy § 2 odst. 3 o.z. ve spojení s § 3030 o. z. Soud proto právní vztah mezi účastníky posoudil, jako vztah z bezdůvodného obohacení. 14. Žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „ o. z.“) spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od podání žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěr