19 C 51/2020-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím [částka], omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s úrokem z prodlení. Žalobkyně žalobu odůvodňovala tím, že jako provozovatel vlastní sítě elektronických komunikací účastníkům telefonních linek mj. poskytuje služby volání na informační služby a službu [anonymizována dvě slova]. Ta představuje aplikaci, prostřednictvím které lze snadno objednávat a nastavovat uvítací melodie, stahovat mobilní hry, stahovat hudbu, číst časopisy a noviny apod. a spravovat další služby [anonymizována dvě slova]. Tato služba, resp. její jednotlivé produkty jsou pak účastníkům následně vyúčtovány v měsíčních fakturách. Žalobkyně dále účastníkům telefonních linek umožňuje provádění platebních transakcí na základě registrace poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu u [obec] národní banky. Účastníci jsou tak oprávněni zadávat prostřednictvím sítě žalobkyně příkazy k provedení platebních transakcí, tedy zaplatit si určité služby nebo zboží – např. SMS jízdenky, vyzváněcí tóny, loga, videa a hry ke stažení, informace na [číslo] apod. Žalobkyně je v daném případě pouze zprostředkovatelem platby mezi účastníkem a poskytovatelem služby, cenu platební transakce je účastník povinen zaplatit žalobkyni spolu s cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací v době splatnosti podle vyúčtování. Žalovaný byl na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací účastníkem telefonní stanice [číslo]. V období od [datum] do [datum] přitom využil služby [anonymizována dvě slova], [číslo] Tyto služby byly žalovanému řádně vyúčtovány, a to fakturou [číslo] v částce [částka], splatné dne [datum], fakturou [číslo] v částce [částka], splatné dne [datum], a fakturou [číslo] v částce [anonymizována dvě slova] se splatností 30. 8. 2017vyúčtováno volání na [číslo] v délce 119 minut, fakturou [číslo] vyúčtovány poplatky za udržování pojištění [částka]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Podle § 115a o. s. ř. není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Na základě smlouvy o poskytnutí služeb elektronických komunikací ze dne [datum], [datum], [datum] se žalovaný stal účastníkem telefonních stanic [číslo]. V souladu se všeobecnými podmínkami umožňovala žalobkyně žalovanému využívat prostřednictvím své sítě služby [anonymizována dvě slova], [číslo]. Žalovaný v období od [datum] do [datum] využil těchto služeb. Tyto služby žalobkyně žalovanému vyúčtovala shora uvedenými fakturami. K zaplacení žalované částky byl žalovaný písemně upomenut, naposled předžalobní upomínkou, ani poté však žalovaný uvedenou částku neuhradil. 7. Ohledně právního posouzení soud postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle kterého není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (než právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Ve smyslu tohoto ustanovení soud věc posuzoval podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“). 8. Podle § 51 obč. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. 9. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 10. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. 11. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Na základě shora uvedených skutečností dospěl tedy soud k právnímu závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 51 obč. zák. ve spojení s § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích a § 3 odst. 1 písm. g) zákona o platebním styku, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a platebních služeb a žalovaný se zavázal za poskytované služby platit vyúčtované ceny. Žalobkyně žalovanému sjednané služby řádně poskytovala, přičemž cenu za poskytované služby žalovanému účtovala prostřednictvím pravidelných měsíčních vyúčtování, žalovaný však fakturované částky řádně neuhradil. Jelikož žalovaný přes výzvy žalobkyně na svůj dluh sestávající z neuhrazených služeb nezaplatil, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení žalované částky spolu s úroky z prodlení. Soud proto shledal žalobu důvodnou a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O příslušenství dlužné částky ve formě zákonného úroku z prodlení jdoucího od [datum] do zaplacení soud rozhodl podle § 1970 z.č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení z celé dlužné částky až ode dne [datum] tedy pozdější datum než první den prodlení. 14. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši [částka] spočívají v zaplaceném soudním poplatku [částka] a v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 2 úkony (předžalobní upomínka a podání žaloby) po [částka], a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. 15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal důvod pro stanovení lhůty delší.