19 C 7/2021-34 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 29. 9. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 5 202,11 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. V žalobě tvrdila následující: Žalobkyně na základě písemné žádosti - návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 1. 6. 2016 a Všeobecných obchodních podmínek poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 020 Kč, přičemž k uzavření smlouvy došlo tak, že žalobkyně za žalovanou uhradila částku za zboží odpovídající výši poskytnutého úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 699 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 7. 2016. Žalovaná sjednané splátky včas a řádně nehradila. Žalobkyni za toto období vzniklo vůči žalované dále právo na smluvní pokutu. Do 30. 11. 2016 činila výše smluvní pokuty 8% z každé splátky, s jejímž splácením se žalovaná dostala do prodlení více než 30 dnů, a od 1. 12. 2016 0,1 % denně z každé splátky, s níž se žalovaná ocitla v prodlení delším 30 dnů. Žalobkyni tedy vzniklo právo na smluvní pokutu v celkové výši 208,11 Kč. Dne 17. 6. 2020 nastala splatnost poslední splátky úvěru a dluh žalované ve výši 5 202,11 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Dlužná částka ve výši 5 202,11 Kč představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 3 718,03 Kč, nesplacený úrok z úvěru ve výši 277,97 Kč, pojistné ve výši 198 Kč, náklady za vymáhací proces ve výši 800 Kč a nesplacenou smluvní pokutu ve výši 208,11 Kč. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná nijak nereagovala a ničeho neuhradila. Naposledy vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2. 9. 2020. Dopisem ze dne 11. 1. 2021 žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a uvedla následující: V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem ve výši 7 100 Kč, výdaji na bydlení ve výši 1 000 Kč a ostatními výdaji ve výši 2 000 Kč, je svobodná a má jedno nezaopatřené dítě. Příjem žalované byl ověřen na základě doložených výpisů z účtu za období [číslo] až [číslo]. Žalobkyně následně učinila dotaz v registru SOLUS, kde žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti. Dále také v databázi ARES, katastru nemovitostí, Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku včetně registru BRKI a NRKI. Na základě výše uvedeného žalobkyně došla názoru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr splácet. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatelky, [právnická osoba] ([IČO]), uzavřela s žalovanou na základě její žádosti ze dne 1. 6. 2016 smlouvu o klasickém úvěru [číslo]. Nedílnou součástí návrhu a smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro klasické úvěry. Žalovaná v žádosti vyplnila své rodné číslo, číslo občanského průkazu, telefonní číslo, e-mailovou adresu, číslo bankovního účtu a adresu svého bydliště. Uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, je na mateřské dovolené s čistým příjmem 7 100 Kč, s náklady na bydlení 1 000 Kč a ostatními výdaji 2 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 020 Kč na nákup černé techniky a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem 25,20 % ročně, vrátit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 699 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 7. 2016. Žalovaná se zavázala k hrazení pojistného ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Podpisem žádosti žalovaná potvrdila, že jí jsou známy finanční důsledky, které mohou nastat v případě nesplácení úvěru, zejména tedy smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru po dobu delší než 30 dnů, jež činí 8 % ze splátky, přičemž splatnost smluvní pokuty nastává 31. dne po splatnosti splátky, smluvní pokuta za spuštění vymáhacího procesu ve výši 400 Kč, přičemž částka je splatná k 1. dni měsíce následujícího po měsíci prvního prodlení s úhradou splátky, úrok z prodlení v zákonné výši, poplatek za odeslání 1. upomínky k úhradě splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč, přičemž tento poplatek je účtován maximálně jednou za měsíc při odeslání k 1. nebo 17. dni v měsíci následujícím po prodlení s úhradou splátky. Žalovaná poskytnutý úvěr včas a řádně nesplácela, a proto jí žalobkyně dne 18. 6. 2020 vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 5 202 Kč s tím, že pokud tuto částku neuhradí ve lhůtě 30 dnů od data doručení této upomínky, bude nucena od smlouvy o úvěru [číslo] odstoupit. Žalobkyně zaslala žalované dopis označený jako předžalobní upomínka ze dne 24. 7. 2020 a v jeho obsahu jí vyzvala k úhradě částky ve výši 5 203 Kč sestávající z částky 4 194 Kč jakožto dlužných měsíčních splátek úvěru, z částky 209 Kč jako smluvní pokuty za prodlení a z částky 800 Kč jakožto náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku. K úhradě dlužných částek byla žalovaná naposledy vyzvána výzvou k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu [číslo] ze dne 2. 9. 2020. Žalovaná na výzvy nijak nereagovala a ničeho nezaplatila. 5. Soud v prvé řadě zkoumal, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnosti žalované. V případě nesplnění této zákonné povinnosti by úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně a poskytnuté plnění žalobkyní by bylo nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované. 6. K tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za období 1. 12. 2015 - 30. 4. 2016. Z výpisů z běžného účtu soud zjistil, že náklady žalované na bydlení, stravování, hygienu, ošacení aj. značně převyšují žalovanou tvrzené výdaje v celkové výši 3 000 Kč měsíčně. Mezi další výdaje žalované náleží měsíční inkaso za vyúčtování služeb u mobilního operátora [anonymizováno], hrazení penzijního pojištění, splátky automobilu atd. 7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla své výdaje ve výši 3 000 Kč. Uvedený údaj při vědomí, že žalovaná se stará má zároveň vyživovací povinnost k nezletilému dítěti vzbuzuje minimálně pochyb a žalobkyni předložený výpis z účtu žalované činí tyto pochyby oprávněnými. Kdyby žalobkyně pečlivě zkoumala výpis z běžného účtu, zjistila by, že tento údaj nemůže odpovídat realitě a je značně podhodnocen. Jak uvedeno shora jen na nákladech na bydlení, stravování, ošacení, hygienické potřeby aj. žalovaná měsíčně vynaložila více prostředků, než uvádí. Navíc žalobkyně měla vyhodnotit i skutečnost, že příjmy žalované se na výpisech zpravidla rovnají výdajům, přičemž v období od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2016 dokonce měla žalovaná záporný počáteční i konečný zůstatek na svém účtu. Uvedené pak nemohlo bez dalšího vést u žalobkyně k závěru, že žalovaná má dostatečné rezervy na straně příjmů k hrazení úvěru. To, že se žalovaná v dané chvíli nenacházela v insolvenci či exekuci, ještě neznamená, že je schopna úvěr splácet. Bez dostatečných podkladů tak byly žalobkyní k úvěruschopnosti žalované vykázány údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána s kladným výsledkem. 8. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci 9. Mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaná byla spotřebitelem. Dle ustanovení § 419 z. č. 89/2012Sb, občanský zákoník (dále jen „o. z.“)„ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 10. V daném případě žalobkyně, nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr řádně nezkoumala a sdělené údaje neověřila. 11. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. o. z., uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a na