8 C 316/2020-94 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 10. 2020 ve znění jejích doplnění domáhala určení neplatnosti rozvázání svého pracovního poměru u žalované okamžitým zrušením. Žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 12. 2016 na pozici„ [anonymizována dvě slova]“ na dobu neurčitou. Tento pracovní poměr byl žalovanou okamžitě zrušen okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 13. 8. 2020 doručeným žalobkyni poštou, a to z důvodu neomluvené absence žalobkyně v zaměstnání v období od 1. 7. do 9. 7. 2020. Dne 18. 9. 2020 žalobkyně žalované doporučeným dopisem ze dne 17. 9. 2020 písemné oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání. V rámci své práce plnila žalobkyně zakázky pro [právnická osoba] [anonymizováno], kam denně docházela na pracoviště, a to po dobu přibližně tří let. Po propuknutí epidemie nemoci COVID19 zůstala žalobkyně v průběhu jara 2020 doma s dítětem a čerpala ošetřovné, tuto svoji absenci žalované řádně nahlásila a omluvila. S koncem školního roku zanikl nárok na další čerpání ošetřovného po dobu letních prázdnin, a proto se žalobkyně chtěla vrátit do zaměstnání. [právnická osoba] zrušila zakázky, na nichž žalobkyně pracovala, kontaktovala žalobkyně žalovanou s dotazem na další postup. Žalobkyně se postupně obrátila na personalistku paní [jméno] [příjmení], svého dřívějšího nadřízeného pana [jméno] [příjmení] a rovněž nového nadřízeného pana [jméno] [příjmení], který jí během telefonního hovoru sdělil, že u žalované není dostatek práce a žalobkyně se tak nemá kam vrátit. Jako řešení situace probírali možnost rozvázání pracovního poměru dohodou. Jednání o uzavření dohody o skončení pracovního poměru probíhala nejméně v období od 30. 6. 2020 do 9. 7. 2020, během této doby žalobkyně setrvávala doma a do zaměstnání nedocházela, k čemuž ale byla ze strany žalované instruována a varianta návratu žalobkyně do zaměstnání vůbec nebyla předmětem debaty mezi ní a žalovanou. Žalovaná sama způsobila, že se jednání o dohodě o skončení pracovního poměru protáhla, protože poslala návrh dohody žalobkyni poštou a nikoliv rychlejší elektronickou cestou. Žalovaná navíc žalobkyni až do 9. 7. 2020 ani nesdělila, kam by měla nově docházet na pracoviště, nebo kdy jí pracovní směna začíná. Poprvé vyzvala žalovaná žalobkyni k návratu do zaměstnání až dne 9. 7. 2020 v reakci na sdělení žalobkyně, že chce návrh dohody nejprve probrat s právníkem, protože v dohodě nebyl uveden důvod rozvázání pracovního poměru. Žalovaná žalobkyni upozornila, že pokud návrh nepřijme, bude muset další den, tj. dne 10. 7. 2020, nastoupit do zaměstnání v 8:00 hod. ráno na provozovnu žalované v obci [část obce]. Žalobkyně však dne 10. 7. 2020 do zaměstnání nastoupit nemohla z důvodu své pracovní neschopnosti. Žalovaná na to reagovala zasláním okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně. Žalobkyně se rozhodla dohodu o rozvázání pracovního poměru nepodepsat, protože bez uvedení důvodu by žalobkyně měla nárok pouze na nižší podporu v nezaměstnanosti, což pro ni jako matku samoživitelku představovalo značný problém. Žalobkyně se ohrazuje proti tomu, že by souhlasila s určitým zněním dohody před tím, než jí byla doručena poštou. Důvod skončení pracovního poměru žalobkyně žalovaná do dohody doplnit odmítla, jelikož rozdíl ve výši podpory v nezaměstnanosti měl být kompenzován odměnou ve výši 45 000 Kč, kterou měla žalobkyně obdržet po podpisu dohody. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná účelově důvod rozvázání pracovního poměru do dohody nechtěla uvést, aby se vyhnula povinnosti vyplatit žalobkyni zákonné odstupné a platit jí mzdu či náhradu mzdy za výpovědní dobu při rozvázání pracovního poměru výpovědí z důvodu nadbytečnosti. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že žalovaná nestála o její návrat do zaměstnání, protože pro ni neměla žádnou práci. Absence žalobkyně v zaměstnání ve dnech 1. 7. až 9. 7. 2020 nebyla nejen neomluvená, ale byla žalovanou přímo vynucená, způsobená překážkami na její straně z důvodu nedostatku práce. Žalovaná žalobkyni nepřidělovala práci, čímž porušila povinnosti zaměstnavatele dle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Žalovaná na žalobkyně v období od 1. 7. do 9. 7. 2020 nepožadovala návrat do zaměstnání a ani jej neočekávala, protože předpokládala, že pracovní poměr žalobkyně zanikne ke dni 30. 6. 2020 a počítala s antedatováním dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalovaná opakovaně poukazuje na období, které není v důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně zahrnuto, dopouští se tak nepřípustného rozšiřování důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť ukončení pracovního poměru se žalobkyní je platné a žalovaná nárok žalobkyně neuznává. Žalobkyně byla původně do dne 25. 6. 2020 omluvena z práce z důvodu ošetřování dítěte, ani po tomto dni žalobkyně nenastoupila na žádnou směnu, ač na ní měla podle pracovní smlouvy povinnost nastoupit. Žalovaná v reakci na toto její chování telefonicky žalobkyni kontaktovala a nabídla jí uzavření dohody o ukončení pracovního poměru k 30. 6. 2020, s čímž žalobkyně souhlasila. Žalovaná dohodu vypracovala a zaslala ji k podpisu žalobkyni, jak se na tom dohodly. Žalobkyně následně žalované nezaslala žalované podepsané pare připravené dohody, resp. jí sdělila, že ji zatím neuzavře. Na to byla žalovanou ve zprávě ze dne 30. 6. 2020 upozorněna na skutečnost, že pokud dohodou neuzavře, musí se následující den dostavit do práce. Žalobkyně byla k nástupu do práce vyzvána [jméno] [příjmení], a to dne 30. 6. 2020, pokud nebude uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru. Žalobkyně v rozporu s pracovní smlouvou ani přes přechozí upozornění žalované bez omluvy nenastoupila pracovní směnu dne 1. 7. 2020, nenastoupila ani na směnu v následujících 6 pracovních dnech, tj. v období od středy 1. 7. 2020 do čtvrtka 9. 7. 2020. Žalobkyně celkem neomluveně zameškala 6 pracovních směn, čímž porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalované nebyly a nejsou známy žádné skutečnosti odůvodňující omluvitelnou překážku v práci na straně žalobkyně v inkriminované době. Žalovaná nepřičetla žalobkyni k tíži to, že se nedostavila do práce v době, kdy vyjednávala o ukončení pracovního poměru a do 30. 6. 2020, kdy mělo podle dohody dojít k jeho ukončení. Ve skutečnosti se tedy žalobkyně nedostavila bez omluvy do práce ani v pátek 26. 6. 2020 a v pondělí 29. 6. 2020 a úterý 30. 6. 2020. Během trvání pracovního poměru žalobkyně často nemohla přijít do práce z důvodu nutného ošetřování dítěte nebo pracovní neschopnosti Žalovaná jí opakovaně vycházela vstříc včetně finanční pomoci v roce 2019 na hlídání dítěte. Žalobkyně vykonávala pro žalovanou práci na pozici [anonymizováno] a měla ji v době bezprostředně předcházející ukončení pracovního poměru vykonávat přímo u obchodního partnera žalované, spol. [právnická osoba] Den následující po skončení nároku na ošetřování dítěte, tedy dne 26. 6. 2020, byla žalobkyně povinna se znovu dostavit do práce. Tohoto dne se na žalovanou vůbec neobrátila, do práce se nedostavila. Žalovaná podotýká, že se žalobkyně nedostavila ani na své pracovní místo u partnera žalované, ani se nedostavila přímo do sídla žalované, kde bylo její obvyklé pracovní místo. Poprvé kontaktovala žalovanou, resp. pana [příjmení], až 28. 6. 2020, který jí sdělil, že se má obrátit na svého nového nadřízeného, pana [příjmení]. Vzhledem k tomu, že došlo v souvislostí s pandemií COVID ke krátkodobému omezení spolupráce se [právnická osoba], nabídla žalovaná dotčeným zaměstnancům, že mohou buď zůstat v zaměstnání s přidělením jiné práce obdobného druhu, nebo ukončit pracovní poměr dohodou. Taková nabídka byla učiněna i žalobkyni. Zaměstnancům, kteří neměli zájem na ukončení pracovního poměru, žalovaná nadále přidělovala práci. Žalovaná byla připravena najít žalobkyni odpovídající místo s ohledem na probíhající zakázky s jinými obchodními partnery – např. [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] pro [právnická osoba] [anonymizováno], popř. interní projekty přímo žalované. Bylo povinností všech zaměstnanců, tedy i žalobkyně, se dostavit na místo výkonu práce a požadovat po žalované, aby žalobkyni přidělila práci. Žalovaná považuje jakýkoli opačný výklad za situaci, kdy by v podstatě bylo na zaměstnanci, aby si diktoval, kdy a za jakých podmínek se dostaví do práce. Až v případě, kdy by žalovaná práci nepřidělila, přicházel v úvahu postup dle § 208 zákoníku práce o překážkách v práci na straně zaměstnavatele. Žalobkyně telefonicky žalované potvrdila, že má zájem uzavřít dohodu a nemá zájem dále u žalované pracovat. Žalobkyně se odmítla dostavit k podpisu dohody osobně k žalované, tudíž žalovaná souhlasila, že podpis vyřeší korespondenčně. Ani tato skutečnost však nebyla důvodem, aby se žalobkyně nedostavila bez řádné omluvy a důvodu na místo výkonu práce. Samotná skutečnost, že se žalovaná s žalobkyni ústně dohodly na ukončení pracovního poměru s tím, že uzavřou přís