9 C 195/2021-41 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního podaným k soudu dne 24. 6. 2021 domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že si u ní žalovaný objednal dne 14. 10. 2017 internetovou televizi [anonymizováno], jejíž součástí byl pronájem boxu [anonymizováno]. Žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu na 24 měsíců a zavázal se hradit měsíčně za služby 199 Kč a za pronájem boxu 99 Kč s tím, že po ukončení smluvního vztahu je žalovaný povinen [anonymizováno] box vrátit, nebo jej odkoupit za plnou cenu 1 999 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy porušil, když řádně neuhradil splátky za zařízení a ani za vyúčtované služby a ponechal si [anonymizováno] box. Žalobkyně se proto dožaduje uhrazení částky 6 718 Kč, sestávající z vyúčtovaných služeb ve výši 294 Kč, nájmu zařízení ve výši 146 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 279 Kč a částky 1 999 Kč, odpovídající ceně [anonymizováno] boxu. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužných částek, žalovaný na ně však nereagoval a ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným, jakožto Uživatelem, dne 16. 10. 2017 smlouvu o užívání služby [anonymizováno] (dále jen Smlouva), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby spočívající v poskytování převzatého televizního vysílání prostřednictvím internetu a pronajmout zařízení [anonymizováno] box, zařízení určenému ke sledování převzatého televizního vysílání. Součástí smlouvy bylo sankční ujednání, že trvá-li prodlení Uživatele s úhradou pravidelné platby po dobu delší než 45 dní, Poskytovatel odstoupí od Smlouvy ve smyslu čl. 7. Podmínek; v případě odstoupení vzniká Poskytovateli nárok na smluvní pokutu za porušení povinnosti včasné úhrady pravidelných plateb ze strany Uživatele, ve výši souhrnu všech plateb ceny Služby, na něž má Poskytovatel nárok dle této Smlouvy za období od okamžiku, kdy nastalo prodlení Uživatele, do konce doby určité dle této Smlouvy, a plné ceny [anonymizováno] boxu dle Ceníku platného v době, kdy nastalo prodlení Uživatele, smluvní pokuta je splatná do 15 dní od doručení písemné výzvy Poskytovatele k její úhradě. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky poskytování služby [anonymizováno] a Ceník. Z důvodu porušení smluvních povinností ze strany žalovaného odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 18. 1. 2018 od smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 6 718 Kč, sestávající z dlužných vyúčtování ve výši 440 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 279 Kč a částky odpovídající ceně [anonymizováno] boxu ve výši 1 999 Kč. 6. Soud má z provedeného dokazování za postavené najisto, že smluvní pokuta uzavřená v rámci smlouvy je porušením práv žalovaného jako spotřebitele, a to zejména jeho práva na srozumitelnost, přehlednost a logické uspořádání smluvních ujednání. V posuzovaném případě je ujednání o smluvní pokutě v nerovnováze v právech a povinnostech spotřebitele, když pro případ porušení povinnosti žalobkyní není ve smlouvě sjednána žádná sankce v podobě smluvní pokuty. Samotná výše smluvní pokuty (4 279 Kč) pak v součtu převyšuje hodnotu pronajatého a nevráceného zařízení (1 999 Kč) a žalobkyně by v případě její úhrady získala podstatně více, než kdyby uplatnila nárok na náhradu škody, resp. vrácení pronajatého zařízení. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, která odpovídá souhrnu všech plateb ceny Služby od okamžiku, kdy nastalo prodlení Uživatele, do konce doby určité dle této Smlouvy, proto soud neshledal důvodným. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>8. Podle § 2225 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. Podle § 2079 a násl. o.z. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.</i> <i>9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 12. V projednávaném případě žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích a poskytnutí zařízení, které žalovaný dosud nevrátil. U smluvních pokut soud posuzoval jejich soulad s dobrými mravy, resp. přiměřenost s ohledem na hrozící, případně vzniklou škodu. Podle § 580 odst. 1 o. z. právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je neplatné. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ujednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši souhrnu všech plateb ceny Služby od okamžiku, kdy nastalo prodlení Uživatele, do konce doby určité dle Smlouvy. Soud takovéto právní jednání shledal neplatným, a to pro rozpor s dobrými mravy, jelikož z obsahu závazku vyplývá, že se jedná o nerovnost v právech a povinnostech spotřebitele. Otázkou rozporu právního úkonu s dobrými mravy se zabýval i Nejvyšší soud, a to zejména v rozsudku ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4900/2010, kde se uvádí:„ Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. [obec] mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod. [obec] mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.“ <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle § 2991 odst. 2 o.z. obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V souladu s § 2999 odst. 1 větou první o.z. má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné.</i> 14. Žalovaný po ukončení smlouvy ani na následnou výzvu nevrátil žalobkyni zařízení [anonymizováno] box, jehož hodnota byla uvedena ve Smlouvě, čímž se bezdůvodně obohatil, neboť ukončením smlouvy odpadl právní důvod, na základě kterého bylo zařízení ve vlastnictví žalobkyně za účelem poskytování služeb poskytnuto žalovanému. [příjmení] 1 999 Kč tedy představuje v souladu s § 2999 odst. 1 větou první o.z. peněžitou náhradu za předmět bezdůvodného obohacení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, že žalobkyni výrokem I. rozsudku přiznal částku 1 999 Kč. Třídenní lhůta ke splnění jeho povinnosti byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl, jelikož právní jednání, na jehož podkladě požaduje žalobkyně přiznat uvedenou částku, shledal za rozporné s dobrými mravy. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, neúčastnil se však jednání před soudem, ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly.