9 C 246/2021-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovanou uzavřela dne 25. 7. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí smlouvy Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Účastníci smlouvu uzavřeli v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] a.s., IČO: [číslo], kde žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finančních prostředků ve výši 4 500 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit s příslušenstvím do 24. 8. 2019. Žalovaná však úvěr řádně a včas nevrátila, a proto jí vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné neuhrazené jistiny za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku (celkem 100 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupila s účinností ke dni 20. 11. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalované jistinu ve výši 4 500 Kč, nesplacenou smluvní pokutu ve výši 1 905 Kč a neuhrazené náklady na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 543,7 Kč za období od 25. 8. 2019 (první den prodlení žalované) do 8. 11. 2020 (rozhodný den podle smlouvy o postoupení pohledávek) z jistiny 4 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny 4 500 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná žalobkyní marně vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 3. 5. 2021. 2. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 2 005 Kč s příslušenstvím představující kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 905 Kč. S ohledem na § 96 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud v tomto rozsahu řízení zastavil bez souhlasu žalované, tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) dne 25. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem je poskytnutí neúčelového úvěru ve výši 4 500 Kč. Žalovaná je ve smlouvě označena svým rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti částku ve výši 4 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 30 dní. Pro případ porušení povinnosti žalované splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, zákonný úrok z prodlení a dále paušální poplatek ve výši 50 Kč na úhradu nákladů za každou zaslanou písemnou upomínku. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 16. 11. 2020 postoupila s účinností od 20. 11. 2020 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 4. 12. 2020 odeslaným dne 7. 12. 2020. Součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky byla výzva ke splnění dluhu. K zaplacení dlužné částky ve výši 6 505 Kč byla žalovaná dále vyzvána předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 3. 5. 2021 odeslanou dne 5. 5. 2021. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. 6. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky činěné před poskytnutím úvěru, ovšem k uvedenému nepředložila takové důkazy, které by osvědčily zákonnou povinnost její právní předchůdkyně dostatečně posuzovat úvěruschopnost žalované – tj. posuzovat, že je skutečně v možnostech žalované pohledávku splácet. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 9. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jako„ ZoSÚ“, přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. 14. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 15. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalob