9 C 339/2021-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o vydání kreditní karty Style [číslo] (dále jen„ Smlouva), kterou žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 6. 2020. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Žalovanému byla poskytnuta kreditní karta Style [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky čerpat maximálně do výše schváleného limitu a splácet je spolu s poplatky a úroky z vyčerpané jistiny úvěru ve výši 23,99 % ročně při bezhotovostní transakci a úrok ve výši 29,99 % ročně při výběru hotovosti z bankomatu, a to měsíčními splátkami ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč. Žalovaný svůj závazek porušil, když neuhradil splátku za období 12. 3. 2021 – 14. 4. 2021 ve výši 10 739,57 Kč, splatnou dne 10. 5. 2021, žalobkyně proto zesplatnila celou dlužnou částku dopisem ze dne 24. 5. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu v celkové výši 54 196,59 Kč, načež žalovaný uhradil pouze 600 Kč. Žalobkyně proto požadovala uhrazení částky 48 503,30 Kč sestávající z jistiny, úroku a poplatků, žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 5 093,29 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 48 503,30 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Žalobkyně uzavřela dne 1. 6. 2020 s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty Style [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kartu a úvěrový limit ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 23,99 % ročně a měsíčním poplatkem za správu karty 50 Kč. Nedílnou součástí obou smluv byly všeobecné obchodní podmínky, informace ke lhůtám v platebním styku produktové podmínky služeb přímého bankovnictví a ceník. Žalovaný úvěr čerpal, řádně a včas jej však nesplácel, ačkoliv se k tomu ve smlouvě zavázal. Pro případ porušení závazku nezaplatit úvěr či jiný dluh řádně a včas se žalovaný zavázal kromě řádného úroku z úvěru uhradit též úrok z prodlení v zákonné výši z nesplacené částky. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky opakovaně upomínán, avšak celou dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto dopisem ze dne 24. 5. 2021 prohlásila všechny závazky žalovaného za okamžitě splatné ke dni 22. 5. 2021. Ke dni 21. 6. 2021 žalovaný dlužil celkem 53 896,59 Kč, částka sestávala z jistiny ve výši 47 425,23 Kč, dluhu na smluvním úroku 5 093,29 Kč a dluhu na poplatcích 1 378,07 Kč. Žalovaný uhradil na svůj dluh poté, co k tomu byl vyzván předžalobní výzvou k plnění ze dne 1. 2. 2021, částku 300 Kč. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště na území České republiky. 9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. <i>10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 12. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], [právnická osoba] GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 14. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že před poskytnutím úv